Vzdělávání dospělých

Z obsahu

Pár vzpomínek místo kapitoly O autorovi 9
Úvod 13
1 Učení a vzdělávání 17
1.1 Učení 18
1.1.1 Lidský potenciál 18
Vlastnosti 19
Postoje 20
Schopnosti 22
Čas a externí zdroje 23
1.1.2 Vznik a vývoj lidského chování 23
1.1.3 Podstata učení 25
1.1.4 Dva způsoby učení 28
1.1.5 Vnímavost vůči obsahu a formě 29
Povaha podnětů 29
Forma sdělení 30
1.2 Vzdělávání 32
1.2.1 Ovlivňování procesu učení 32
1.2.2 Způsobilost k úloze 33
1.2.3 Uložení zdrojů ve stavbě osobnosti 33
Hierarchie zdrojů 34
Vědomé a nevědomé učení 35
Vědomá a nevědomá složka vzdělávání 35
1.2.4 Alternativy ke vzdělávání 36
1.3 Formy vzdělávání 37
1.3.1 Učení ve škole 38
1.3.2 Mimoškolní učení 40
1.3.3 Školení a tréninky 42
1.3.4 Konzultace a koučování 42
Poradci a poradenství 43
Koučové a koučování 43
1.3.5 Učení z výkonu 44
Učení z výkonu učitele 44
Učení z vlastního výkonu 45
1.3.6 Kombinované programy 45
Program šetřící zdroje 46
Příprava specialistů 47
1.4 Kontext a stav vzdělávání dospělých 47
1.4.1 Úspěch lidského druhu 47
1.4.2 Změny prostoru, času a hmoty 48
1.4.3 Změny myšlení a hodnot 51
1.4.4 Ovlivňování trendů 53
1.4.5 Příčiny současného stavu vzdělávání ve firmách 54
1.4.6 Symptomy současného stavu vzdělávání ve firmách 57
Potíže s množstvím a přehledností 57
Potíže s relevancí a prokazatelností 58
Potíže s nadvládou formy nad obsahem a smyslem 59
Potíže se specializací a separací 59
1.4.7 Řešení problémů vzdělávání ve firmách 60
2 Volba témat 63
2.1 Problémy a souvislosti 64
2.1.1 Definice problémů 65
2.1.2 Mapy souvislostí 67
Nejistota 67
Interakce 68
Následnosti 70
2.1.3 Modely reality 70
Balanced Scorecard 70
Teorie omezení 72
2.1.4 Pyramida vitality 73
Užitečnost 73
Efektivita 74
Stabilita 75
Dynamika 76
2.1.5 Omezení vitality 78
2.2 Lokalizace příčin a definice cílové skupiny 80
2.2.1 Funkční model firmy 81
2.2.2 Cílová skupina 84
Kompetenční pravidlo 85
Definice cílového subjektu 85
2.2.3 Definice cílových kompetencí 86
Kompetence 86
Ovlivňování vlastností 88
Ovlivňování postojů 89
Ovlivňování schopností 90
Pyramida kultury 93
2.3 Měření kompetencí a změnové vektory 97
2.3.1 Intuitivní diagnostika 97
2.3.2 Metriky 98
2.3.3 Měření 101
2.3.4 Změnové prostory a změnové vektory 102
2.4 Rozsah zadání a změnové programy 105
2.4.1 Typy zadání 105
2.4.2 Podoba změnového programu 106
2.4.3 Dohoda o změnovém programu 107
3 Volba metod 109
3.1 Stavební kameny vzdělávacích programů 110
3.1.1 Stupně a možnosti osvojování 110
Požadovaný stupeň osvojení 111
Metody a kontext předávání 112
Způsoby osvojování 114
Napodobování 115
Naslouchání 115
Přemýšlení 116
Experimentování 118
Kombinované osvojování 119
Vztahy mezi formami vzdělávání 119
3.1.2 Prezentace 120
Podoby a složky prezentací 121
Výhody a využívání prezentací 123
3.1.3 Diskuse 123
Podoby diskusí v prostředí kursů 124
Prvky a techniky diskutování 128
3.1.4 Logika a etika argumentace 131
Vydávání subjektivního za objektivní 132
Důkazy založené na hypotézách 133
Nedostatečné rozlišování důkazů a argumentů 134
Nahrazování kvality argumentů kvantitou 136
Důraz na negativní argumentaci 136
Chybné negace 137
Zužování možnostního spektra 137
Překotné zobecňování 137
Srovnávání nesrovnatelného 138
Přehlížení nejednoznačnosti pojmů 139
Podsouvání argumentů 139
Nerozlišování funkčních, časových a kauzálních vztahů 141
Manipulativní argumentace 141
Lhaní 142
Role lektora 144
3.1.5 Řešení modelových situací 145
Hry se sdíleným zadáním 146
Hry s rozlišenými zájmy 148
Hry s rozlišenými rolemi 149
Hry podle připraveného scénáře 150
Vyhodnocování sehrávek 151
Vytváření her 154
3.1.6 Řešení reálných situací 156
Reálné situace 156
Případové studie 157
Další formy 158
Přístup k realitě 159
3.1.7 Reflexní techniky 160
Etické aspekty užívání reflexí 160
Diagnostické testy 161
Přímé reflexní techniky 162
Znalostní testy 164
Dovednostní testy 166
Zábavné testy 167
Zkušební úlohy 168
3.1.8 Podpůrné techniky 169
Seznamovací aktivity 169
Povzbuzovací aktivity 172
Venkovní aktivity 176
Uzavírající aktivity 179
3.1.9 Přehled tréninkových technik 182
3.2 Struktura a dynamika tréninku 185
3.2.1 Tréninkové styly 186
Tradiční trénink 186
Participativní trénink 187
Reálné tréninky 188
3.2.2 Struktura tréninkových kursů 188
Typická struktura tradičního tréninku 190
Struktura interaktivního tréninku 191
Typická struktura participativního tréninku 194
Volné tréninky 196
3.2.3 Lektorské přístupy k tréninku 198
Uplatňování autority 198
Volný průběh 199
Vyhlídkový let 199
Mnoho, ne mnohé 200
Sněhová koule 201
Malá sněhová koule 201
Mluvící papoušek 202
3.2.4 Výkladová schémata 203
Klasické schéma 203
Tvůrčí schéma 203
Prožitkové schéma 204
Praktické schéma 204
Zkušenostní schéma 205
3.2.5 Prožitkové interaktivní učení 205
3.2.6 Vybrané zásady tréninku 208
3.3 Tréninkový proces 212
3.3.1 Příprava na kurs 213
3.3.2 Zahájení kursu 214
Získávání a udržování pozornosti 215
Získávání a udržování zájmu 216
Získávání a udržování důvěry 217
Zahajovací rituály 218
3.3.3 Průběh kursu 219
Přestávky 220
Denní rozvrh tréninku 221
Vzorové chování 222
Shrnování 222
Hodnocení a zpětné vazby 224
Otázky, instrukce a komentáře 225
Filmování 225
Promítání 227
Práce s tabulí a záznamem 228
Pohyb lektora a účastníků 230
Nestejnorodé skupiny 231
Péče o menšiny 233
3.3.4 Závěr kursu 234
Aplikační diskuse 234
Plány osobního rozvoje 236
Závěrečné rituály 236
Shrnutí 237
3.3.5 Vyhodnocování kursů 238
3.4 Konzultace a koučování 241
3.4.1 Jak se liší konzultace a koučování 242
3.4.2 Jak pracuje konzultant 242
Lesk a bída zkušeností 243
Obecný postup konzultace 244
Několik poznámek na závěr 250
3.4.3 Jak pracuje kouč 252
Časté chyby 252
Metodická východiska 253
Postup koučování 255
3.4.4 Několik poznámek k ostatním formám 258
Učení z výkonu 259
Učení z výkonu učitele 259
Učení z vlastního výkonu 260
Literatura, filmy, internet a e-learning 261
4 Lidé a potíže 263
4.1 Lidské aspekty vzdělávání 264
4.1.1 Rozdělení rolí při firemním vzdělávání 264
4.1.2 Zájmy, tužby, potřeby 265
4.1.3 Realita, spokojenost, impakt 266
4.2 Klíčové subjekty 268
4.2.1 Učitelé 268
Vývoj 268
Typologie 270
Klíčové kompetence 272
Devatero nejcennějších zkušeností 280
4.2.2 Účastníci 281
Přístup k tréninku 281
Vstupní zkušenosti 285
Změnový potenciál 287
Časté, důležité nebo zajímavé typy 288
4.2.3 Zadavatelé a zprostředkovatelé 289
4.3 Obtížné situace 292
4.3.1 Chybné zadání 292
4.3.2 Pasivní skupina 293
4.3.3 Rozhádaná skupina 294
4.3.4 Bojovná skupina 296
4.3.5 Zásadní chyby učitele 298
4.4 Problémoví lidé 299
4.4.1 Obecné zásady 299
Postup 300
Prevence 300
Intervence 301
4.4.2 Zvládání standardních typů problémových účastníků 302
4.4.3 Potíže na straně lektora 304
Tréma 304
Malé sebevědomí 305
Velké sebevědomí 305
Rutina 306
Únava a pocit marnosti 307
Výběr zajímavé literatury 309
Závěr 311

O autorovi

Rodiče, i kdyby se nám to příliš nelíbilo, bývají ve vztahu ke svým nezletilým dětem moudří už tím, že to s nimi v drtivé většině případů myslí dobře. Také mí rodičové zřejmě viděli dál a lépe než já. V deseti letech jsem se nadchl pro přírodu, ale oni chtěli, abych se stal učitelem. V situaci na sklonku sedmdesátých let minulého století jsem získal nečekaného spojence - bolševický režim. Tomu jsem do představy socialistického učitele nezapadal, ale nebránil jsem se představě, že místo s lidmi budu pracovat s kameny. Vystudoval jsem tedy svou oblíbenou geologii na Přírodovědecké fakultě University Karlovy.
Studium přírodních věd na této škole patřilo tehdy k zážitkům poněkud nesocialistickým. Dýchala z něho - v tom nejlepším slova smyslu - atmosféra tradičního bádání z doby, kdy ctihodní pánové typu Isaaca Newtona a Reného Descarta budovali svá absolutna a netušili, že na počátku dvacátých let přijde generace Alberta Einsteina a Sigmunda Freuda, jež je sice nepopře, ale rozvolní jejich absolutní pravdy a relativizuje svět a jeho poznávání.
Mí profesoři zažili poslední generaci přírodovědeckých es z přelomu devatenáctého a dvacátého století, jejich mírná roztržitost byla opravdová a poctivá a jejich "pane kolego" znělo nejen věrohodně, ale také jako jakési malé, soukromé vyznamenání. Byli vesměs vtipní, a i když si dělali legraci, jejich vtipy nešly na náš účet - byly laskavé a povzbuzovaly. Dobře si vzpomínám na zkoušku u našeho špičkového geologa, kterou uzavřel slovy: "Myslel jsem si, pane kolego, že jste úplně blbej. Úplně blbej ale nejste. Máte to za jedna."
Profesoři na tradiční škole nebyli žádní partneři moderního střihu. Měli pravdu a tu nám předávali. Myslím, že nás měli rádi. Snad nejvíce jsem ale později ocenil, že nás učili poctivě pracovat a strukturovaně myslet. Neuvést citaci, nezdůvodnit nějaké tvrzení, nebo snad dokonce něco odněkud opsat do diplomky, to prostě nebylo možné. Matematika, fyzika, matematická statistika, to nebyly předměty určené k výzdobě indexu. Když jsem přešel po roce 1989 od přírodních věd k humanitním, myšlení v souvislostech a ostatní návyky z přírodovědeckého světa mi neskutečně pomáhaly.
Pokud nepočítám cvičení kluků v Sokole, s učením jiných lidí jsem nesměle začal právě na fakultě. Každý rok se pořádaly mnohatýdenní kursy geologického mapování a asistenti a někteří čerství absolventi dostávali svou malou skupinu studentů, pár čtverečních kilometrů terénu a úkol dovést je k jejich první geologické mapě. Něco podobného jsem ostatně zažíval o pár let později v poušti, ovšem již zcela naostro, se skupinou arabských geologů.
Ve druhé polovině osmdesátých let začalo být stále jasnější, že se něco zásadního stane. Pracoval jsem tehdy v geologickém výzkumném ústavu, ale stále více mne to táhlo k péči o životní prostředí a politickým tématům. Seznámil jsem se s lidmi, kteří stáli, řečeno slovy pozdějšího ministra životního prostředí Ivana Dejmala, ve frontě na kriminál. Naštěstí se dočkali spíše významných funkcí a já neodolal a k jednomu z nich, ke skvělému člověku Josefu Vavrouškovi jsem po roce 1989 nastoupil na ministerstvo.
Podílel jsem se na přípravě zákonů, včetně Listiny základních práv a svobod, na počítání škod po okupaci Československa v letech 1968-1991, nějakou dobu jsem vedl odbor zajišťující ekologickou výchovu a podporu vznikajícího neziskového sektoru. Být podúředníkem státní správy jsem sice vydržel sotva dva roky, ale ke geologii jsem se již nevrátil. Zaujaly mne ekologické konflikty. Natolik, že jsem se jim začal věnovat profesionálně.
Brzy jsem svůj zájem rozšířil i na konflikty "neekologické" a od nich vlastně zcela přirozeně na řízení systémů typu firem, rodin či společností, protože mnoho konfliktů je možné řešit jen změnami podmínek, které v systémech panují. Nejstabilnější změny v systémech obsahujících lidské prvky ovšem přicházejí s novými znalostmi, dovednostmi a návyky, tedy spolu s učením. Oblouk od kamene k lidskému mozku, který provázel změny mého zaměření v té době, zdánlivě příliš dlouhý a příliš nepochopitelný, se uzavřel.
Začátkem devadesátých let jsem hodně studoval. Absolvoval jsem dvě stáže v USA, několikaletý program pořádaný Johns Hopkins University v Baltimoru, ale i ryze evropské kursy. Seznamoval jsem se s manažerskou a později i s psychologickou literaturou. Bylo to krásné, hektické období. Spolupracoval jsem s programy řešení konfliktů pořádanými OSN, propagoval nenásilné metody řešení konfliktů na vysokých školách, učil diplomaty.
Z USA jsem přivezl mediaci - metodu řešení konfliktů, při níž se jednání účastní neutrální zprostředkovatel - a začal ji v Česku používat a propagovat. Dnes již se o ní trochu ví, u okresních úřadů působí mediační a probační služba, ale v té době jsem byl ve svém úsilí dlouho sám a poměrně často jsem musel vysvětlovat, že při mediaci není zvykem ani vyvolávat duchy, ani meditovat.
Po odchodu ze státní správy a nedlouhém románku s neziskovým sektorem jsem odešel na "volnou nohu". Stal jsem se nezávislým lektorem, konzultantem, facilitátorem a mediátorem. Šel jsem tehdy za zvukem motoru společnosti, který se v průběhu devadesátých let přesunul ze státních úřadů a neziskovek do světa byznysu. Odpracoval jsem zde mnoho let čistého času a poznal, že navzdory běžným představám je většina lidí, kteří dnes v Česku podnikají, nejen poctivá a slušná, ale že také mnozí majitelé a manažeři firem nechtějí pouze vydělávat, ale i být užiteční sobě a svému okolí.
Zejména od roku 2000 jsem začal vkládat získané zkušenosti do příruček a obsáhlejších knih. Přehled o nich je možné získat na adrese www.jiriplaminek.cz. Část z nich tvoří dohromady ucelený systém, jehož základem je teorie vitality. Ta vznikla srovnáním ekologických a ekonomických zákonitostí a popisuje podmínky, za kterých se systém stává dlouhodobě úspěšným - tedy schopným dosahovat současných cílů způsobem, jenž neohrožuje dosahování cílů budoucích.
V poslední době se věnuji především metodice a rozhlížím se po systematické práci pro nějakou vysokou školu. Radost z ryzího učení je příliš velká, poslání učitele příliš krásné, výsada ovlivňovat lidi, kteří budou rozhodovat o světě, v němž budou žít moje dcery a jejich děti, příliš lákavá. Přes všechny problémy dnešního světa - a že nejsou nijak malé - upřímně věřím, že je možné hledat a najít pro lidstvo na této planetě stabilní budoucnost. A šance uspět se dozajista zvyšuje spolu s kvalitním vzděláním.

Jiří Plamínek
www.jiriplaminek.cz
jplaminek@seznam.cz

Anotace

Publikace se komplexně a prakticky věnuje problematice vzdělávání dospělých. Od podobných knih se odlišuje především širokým tematickým zaměřením: vedle obsáhlé kapitoly o tom, jak učit, v ní najdete také informace o volbě témat, návod na výběr formy vzdělávání, charakteristiku hlavních zájmových skupin participujících na vzdělávání (lektoři, účastníci, zadavatelé, zprostředkovatelé), metodiku zvládání potíží, jež mohou při vzdělávání nastat, či informace o současném stavu vzdělávání. Čtivý text doplňuje přes 100 obrázků a mnoho příkladů. Dílo shrnuje zkušenosti, které uznávaný autor získal v průběhu třiceti let praxe jako vysokoškolský učitel, tvůrce interaktivních tréninkových programů a nezávislý lektor a konzultant.

Prolistuj tuto knihu

Doporučujeme knihy s podobným tématem

	Sebepoznání, sebeřízení a stres Praktický atlas sebezvládání – 2., aktualizované a doplněné vydání		Komunikace a prezentace Umění mluvit, slyšet a rozumět
	Řešení problémů a rozhodování Jak přinutit problémy, aby pracovaly ve váš prospěch		Týmová spolupráce a hodnocení lidí
	Konflikty a vyjednávání Umění vyhrávat, aniž by někdo prohrál		Rozvoj a vzdělávání manažerů
	Lektorské dovednosti Manuál úspěšného lektora		Tajemství úspěchu
	Lektorské finty Jak připravit a realizovat zajímavá školení – 2., aktualizované a rozšířené vydání		Vedení lidí, týmů a firem Praktický atlas managementu – 4., zcela přepracované vydání
	Koncepce personálního řízení a řízení lidských zdrojů		100 kreativních metod a her na semináře a workshopy
	Vedení porad Jak dosáhnout maximální výsledku s minimem lidí, času a energie – 2., rozšířené vydání		Personalistika pro manažery a personalisty
	Vyučovací metody na vysoké škole Praktický průvodce výukou v prezenční i distanční formě studia