... a natruc jsem neumřel!
99 % titulů skladem
Poštovné od 49 Kč
Ukázky u většiny knih
Doprava nad 999 Kč zdarma
V roce 1981 sepsal Pavel Taussig pro svého staršího syna k jeho jedenáctým narozeninám svůj životopis. To proto, že i jemu bylo jedenáct, když se ocitl v Osvětimi. Poté přežil ještě tábory Mauthausen, Melk a Gunskirchen a pochod smrti.
Při popisování zážitků použil jen své vlastní zápisky. Psal si deník a zážitky od zatčení přes koncentráky do osvobození tak, jak je měl v čerstvé paměti.
S nikým se přitom o nich nebavil, psaním si krátil dlouhou chvíli v nemocnicích v Rakousku, kdy byl ještě přesvědčený, že ani jeden z rodičů válku nepřežil.
Postupně pak Pavel Taussig text doplnil o poznámky, dokumenty vystavené v koncentračních táborech a těsně po osvobození i o přepis původního deníku, který psal od 4. května 1945 do 27. 7. 1945.
Dětí, které přežily útrapy nacistických lágrů, bylo málo. Pokud se to někomu podařilo, byl to spíše zázrak. Tenhle zázrak prožil také teprve jedenáctiletý Pavel Taussig. Jeho autentické zápisky vycházejí na popud a s podporou pana Stanislava Motla.
„Už když jsem před několika lety natáčel rozhlasový dokument o Pavlu Taussigovi, uvědomil jsem si, že jeho deník je jedinečným dílem, které u nás nemá obdoby. Autor ho totiž začal psát již v jedenácti letech. Hned poté, co se mu podařilo zázračně vyváznout přímo ze srdce samotného Pekla. Tedy – z pochodu smrti, kdy byl společně s ostatními vězni hnán, ve sněhu a mrazu, z Osvětimi do Mauthausenu a pak ještě dále.
Jde o mimořádně sugestivní svědectví dětských očí. Dětské duše. Svědectví, které osobně řadím hned vedle světově proslulých Deníků Anny Frankové a Deníku Petra Ginze.“
Stanislav Motl
Datum vydání:
31.05.2018
Nakladatel:
Cosmopolis
Jazyk:
Čeština
Počet stran:
208
Žánr:
Memoáry, osobnosti a osudy
Vazby knihy:
Flexi vazba
Katalogové číslo:
70064
Formát stran:
130×190
ISBN tištěné knihy:
978-80-271-0410-9
Recenze
Rozhovory s autorem




Představujeme autora
Spisovatel, publicista a výtvarník. Narodil se 24. listopadu 1933 v Bratislavě. V roce 1944 byl spolu s rodiči odvezen do koncentračního tábora Auschwitz, poté přežil pochod smrti a tábory Mauthausen, Melk a Gunskirchen.
V červenci 1945 se vrátil zpět do Bratislavy a po pobytu v léčebných ústavech nastoupil v roce 1946 na gymnázium. Vystudoval Filozofickou fakultu UK v Bratislavě. Pracoval jako knihovník, vedoucí propagačního oddělení Slovenského vydavateľstva krásnej literatúry a redaktor časopisu Roháč. Po emigraci v roce 1968 se usadil ve Frankfurtu na Mohanem, kde postupně prošel satirickými časopisy Pardon a Titanic a odborným periodikem Ärzte Zeitung.
Proslavil se zejména svými satirickými kolážemi, které on sám nazývá „bublináže“. Soubor těchto koláží vyšel v Torontu v roce 1987 pod názvem Blbé, ale naše. Na Medzinárodnom festivale humoru Kremnické gagy 2012 získal cenu za celoživotní dílo.
Jako spisovatel debutoval knihou povídek Jedinečná svätá (1985), „nereálnými příběhy z reálného socialismu“. Podle titulní povídky vznikl i televizní film. Přispíval také do zahraničního exilového tisku, do vysílání Svobodné Evropy v Mnichově a Deutsche Welle v Kolíně nad Rýnem. Jeho poslední román Hana byl nominován na cenu Anasoft litera 2013.