Zdeněk Helus

Byl odborníkem v oblasti psychologie a pedagogiky. Zabýval se zejména problematikou dítěte, dětství, vlivy současného světa na vývoj dítěte (razí koncepci tzv. osobnostního přístupu k dětem a mládeži s důsledky pro školní vyučování a postavení dítěte v rodině) a problematikou vzdělávací, respektive školní úspěšnosti dětí a dospívajících.

Zdůrazňoval význam potencialit (možností dosahovat při určitých opatřeních lepších výsledků než bylo dosahováno dosud), motivace, citového prožívání, vývoje schopnosti učit se jak se učit a poznávat jak poznávat a odstraňování vnitřních bloků a bariér (úzkostí, sníženého sebevědomí apod.).

Zabýval se i přípravou učitelů, s důrazem na jejich kompetence zvládat nové úkoly a nároky, které přináší společnost vědění, ale také narůstající problémy související s krizovými jevy ve společnosti. Působil na Univerzitě Karlově v Praze. Byl mluvčím asociace děkanů pedagogických fakult.