Hrozba radikalizace

Téma publikace je aktuální a jistě zaujme mnoho čtenářů z různých profesních okruhů. Autorka přistupuje k výkladu dané problematiky klasickým způsobem, od základní charakteristiky procesu radikalizace, její proměny a vlivu kultury, v níž se rozvíjí. Vysvětlení vázané na otázky „jak“ a „proč“ je užitečné. Lze souhlasit s názorem autorky, že hrozba terorismu ovlivňuje všechny státy, i ty, které s ní dosud nemají reálnou zkušenost, a že její důsledky mohou být devastující (ovlivní např. výsledky voleb). Výklad problematiky je výstižný a pro čtenáři srozumitelný. Zajímavé je i vysvětlení příčin rozvoje terorismu. Jeho síla je ve schopnosti ovládat strach lidí, který vyplývá z jejich neporozumění tomuto procesu a s tím související představou o neschopnosti mu zabránit. Prezentace násilí je součástí propagandy, která je bohužel dost účinná. Autorka dobře vysvětluje i motivaci lidí, kteří účast v takovém společenství akceptují.
     Z výkladu vyplývá i doporučení, co je třeba vzít v úvahu, aby reakce na terorismus, zaměřená na jeho eliminaci, byla alespoň přijatelně účinná.
     Lze souhlasit s názorem, že jedním z problémů přístupu k islámskému terorismu a snaze jej eliminovat je jeho nedostatečná znalost. V souvislosti s tím nabízí autorka vysvětlení základních pojmů, což je jistě užitečné, protože nepochopení příčiny této radikalizace vyvolává podobnou reakci na druhé straně. Výklad jednotlivých pojmů je jasný a srozumitelný, zejména vysvětlení nejednoznačného a často užívaného pojmu „islamismus“. Užitečný je výklad termínu „džihád“, který je rovněž dost často používán bez většího porozumění.
     Text nabízí užitečné informace pro odborníky i laické zájemce. Podobnost různých radikalizačních hnutí je zřejmá a je dobře, že na ni autorka upozorňuje. Přínosný je i výklad diverzifikace a různorodost těchto hnutí. Rebelství, řád a komunita, která člověka akceptuje a do níž by mohl patřit, saturuje psychickou potřebu mnoha mladých lidí, zejména těch, kteří se cítí neúspěšní a přehlížení, a tím je nasměruje k radikalizaci.
     Vymezení příčin radikalizačního procesu je užitečné pro pochopení z něj vyplývajících násilných činů a pro jejich prevenci. Radikalizace skutečně souvisí se sociálním vyloučením, které k ní může přispívat. Radikalizace vede k proměně postojů a z nich vyplývajícího chování. Ideologie, která zdůvodňuje a ospravedlňuje násilné jednání, je příčinou malé účinnosti prevence, protože emoční zdůvodnění se racionálním postupem eliminovat nedá. Lze souhlasit s autorkou, že radikalizaci ovlivňuje více faktorů, a proto je prevence obtížná. Uvedení modelů radikalizačního procesu je přínosné, jeho grafické znázornění představuje srozumitelnou ilustraci jeho průběhu. Výklad procesu radikalizace, včetně změny postojů, emočního vyladění a jeho sociálního aspektu (jímž je příslušnost ke skupině nebo dokonce identifikace se skupinou), ukazuje, že k jeho potlačení nestačí způsoby, které fungují v jiných případech. Prezentované modely jsou v detailech různé, ale všechny zachycují důležité aspekty proměny, jimž je třeba porozumět, pokud má být další radikalizace potlačena. Přínosná je i informace o různých způsobech rekrutace nových členů (která se podobná získávání nových členů různými náboženskými skupinami).
     Kapitola věnovaná proměně, která souvisí s radikalizací jednotlivců získaných pro danou ideologii, uvádí fakta, která mohou být do určité míry překvapivá. Často dochází k radikalizaci lidí, kteří se v Evropě narodili, vyrostli tu, a přesto se nechají ovlivnit natolik, že se z nich stanou teroristé (i když zdrojem problémů mohou být i lidé, kteří do Evropy přišli až nyní). Autorka se snaží odpovědět na otázku, kdo jsou tito lidé. Jedním z významných kritérií jejich následné profilace je neschopnost vymezit svou identitu jiným způsobem, a tak ji hledají i ve společenství, které je zároveň ze společnosti vyčleňuje, nicméně dává jim nějaký řád, vymezuje pravidla chování a poskytuje zázemí. Lidé, kteří se zradikalizovali, mohou být různí, a stejně tak mohou být rozdílné i jejich důvody. Překvapující není ani skutečnost, že jde často o jedince z problematických rodin s nízkým vzděláním nebo z kriminální subkultury, pro které je nabídka někam patřit lákavá bez ohledu na další důsledky. Důležitá je i připomínka autorky v závěru kapitoly, že většina džihádistických rekrutů o islámu mnoho nevěděla a jejich radikalizace byla dána jiným mechanismem. Zajímavou kategorií jsou osamělí útočníci, kteří nikam nepatří, ale kterých je čím dál víc.
     Přínosné je i upozornění na skutečnost, že do terorismu se zapojuje čím dál tím víc žen. Autorka vysvětluje příčiny tohoto jevu, které jsou vázány na radikalizaci v rámci širší rodiny (která má význam vždycky, i v případě deradikalizačního procesu). Zejména mladé ženy se dají snadno ovlivnit důrazem na roli ženy a matky, která bývá v západním světě často podceňována. Uvedené příklady jsou vhodnou ilustrací, která slouží k lepšímu porozumění problému.
     Významnou kategorií jsou navrátilci z oblastí bývalého Islámského státu, kteří se vracejí do země svého původu, respektive do země, ze které přišli. Problémem zůstává, že se o těchto lidech mnoho neví, často ani nejsou identifikováni. Přehled různých kategorií těchto lidí, který autorka uvádí, přispívá k lepšímu pochopení daného problému.
     Častým, pro Evropana těžko pochopitelným je chování sebevražedných atentátníků. Pro čtenáře jsou samozřejmě zajímavé jejich motivy, které pro ně nemusí být srozumitelné, protože oni by se tak nechovali. Z pohledu lidí, kteří sebevražedný atentát spáchali, mohlo být důležitým motivem jejich zviditelnění či zvýšení sociálního statusu jejich rodiny a také její zajištění (což už srozumitelné je).
     Zdrojem důležitých informací je kapitola, která pojednává o radikalizaci ve věznicích. Není pochyb o tom, že jde o závažný problém. Jak autorka uvádí, věznice jsou místem, kde dochází k radikalizaci často. Vězeňská subkultura, která je považována za hostilní a násilnou, má na jedince pobývající ve výkonu trestu vždycky nějaký vliv. Kriminální minulost je teroristickými organizacemi považována za výhodu, a proto tyto lidi často oslovuje. Je třeba ocenit, že autorka k tématu přistupuje kriticky a bere v úvahu, že skutečnost bývá mnohdy složitější. Upozorňuje na význam období po propuštění z věznice, kdy tito lidé nemají kam jít, a jsou proto snadněji ovlivnitelní. Bere v úvahu skutečnost, že ve věznicích dochází k vytváření muslimských gangů, což je jev, který sice zatím není pro české věznice typický, ale je dobré o něm vědět. A navazuje otázkou, jak je třeba k odsouzeným teroristům přistupovat, zda je lepší cesta izolace, či integrace. I v tomto případě slouží k ilustraci problému kazuistiky. Je vhodné, že autorka bere v úvahu všechny možné mechanismy, které mohou jedince ve výkonu trestu ovlivnit. Klade si oprávněnou otázku, co je třeba udělat, aby se věznice nestaly rekrutačními středisky. Krátké pojednání o přístupu českých věznic k případné radikalizaci je užitečné. Důležité uvedení znaků radikalizace, s nimiž se setkali pracovníci věznic.
     Obecně přínosné je upozornění na různé indikátory radikalizace a připomenutí, že včasná identifikace signálů radikalizačního procesu může zabránit jeho pokračování. Problémem je, že tyto signály nedokáže veřejnost včas a správně rozpoznat. Lidé musí rovněž vědět, jak by se měli zachovat, když se s nimi setkají. Jde o to, jak radikalizovaný jedinec působí na ostatní a jak se chová. Je užitečné, že autorka uvádí různé signály radikalizace, které by mohli lidé identifikovat. Text je přehledný a obsahuje mnoho důležitých informací včetně upozornění, co je důležité a proč. I zde přispívá k pochopení dané problematiky kazuistika. Zajímavá je subkapitola, která pojednává o radikalizaci dětí a uvádí, co ji může signalizovat, jaké jsou její indikátory.                   Inspirativní je i informace, že mnohé evropské země proškolují v této problematice pedagogy, což by bylo užitečné i v ČR, protože i zde mohou být děti a mladiství podobným tlakům vystaveni. Vhodná je i osvěta zaměřená na rodiče, kteří obvykle o proměně svého dítěte vědí, ale nedovedou ji správně interpretovat a adekvátně na ni reagovat.
     Text je zcela logicky zakončen kapitolou pojednávající o deradikalizaci. Je třeba vědět, jak postupovat, aby došlo k žádoucí změně či alespoň k zastavení procesu radikalizace. Není pochyb o tom, že jde o obtížný proces, u něhož není předem jasné, zda bude úspěšný. Autorka čtenáře informuje o deradikalizačních programech, jejich cílech a postupech, které jsou aplikovány například ve věznicích. V rámci deradikalizace bývá důležitá rodina, zejména matka.
     Publikace přináší mnoho nových informací o problémech, které jsou důležité, ale většina lidí o nich mnoho neví. Neznalost dané problematiky může přispět k nežádoucí změně jejich názorů a postojů, což nepřispěje ke zklidnění situace. Publikace je přínosná i systematickým a srozumitelným výkladem.

prof. PhDr. RNDr. Marie Vágnerová, CSc.