Psychologie školní šikany

Monografie Psychologie školní šikany je skvělou pomůckou pro ty, kteří se zabývají výzkumem a diagnostikou šikany. Pomůže pedagogům, školním psychologům, metodikům prevence, výchovným poradcům, ale i rodičům, ať už šikanovaných nebo šikanujících dětí. Měla by se stát též povinnou pro studenty, připravující se na povolání učitelů.
Celá recenze na Kritiky.cz

Šikana je zvláštním případem agresivního jednání, které se v menší či větší míře objevuje téměř ve většině školních tříd. O tom, jak poznat šikanu a poradit si s ní, může nyní pomoci kniha s názvem Psychologie školní šikany, jež vychází v nakladatelství Grada. V čele autorského kolektivu se představila Pavlína Janošová.
Kniha je rozdělena do patnácti kapitol, ve kterých autoři poskytují přehled poznatků o šikaně, teoriích a výzkumných metodách, ale přibližují také konkrétní problémové situace. Některé kapitoly jsou určeny spíš odborníkům (např. Definování šikany nebo Co mít na paměti při měření šikany), jiné jsou naopak srozumitelně napsány pro širokou veřejnost (např. Šikanovaný žák a jeho zvládání šikany nebo K podobám současné šikany a k jejímu vyšetřování), a to zejména pro pedagogy základních a středních škol, kteří se setkávají se školní šikanou.

Hned v úvodu nás jedna z autorek knihy – Pavlína Janošová – seznámí se změnou představy o šikaně před dvěma desetiletími a dnes. Výzkum šikany byl zaměřen nejprve na fyzickou agresi, avšak dnes se zájem odborníků i veřejnosti přesouvá k šikaně nepřímé a vylučování ze společnosti. Ty byly z počátku opomíjeny, avšak jsou stejně nebezpečné jako šikana přímá.

Současné laické i odborné chápání šikany je poznamenáno dvěma významnými sociálními faktory:
1. Jde o obecně sdílenou představu o nárůstu šikany, která patrně souvisí i s rostoucí informovaností veřejnosti v této oblasti.
2. S výše uvedeným souvisí i fenomenologický posun šikany k méně nápadným formám. (Str. 18)

Knihu Psychologie školní šikany hodnotím jako velmi zdařilou a obsáhlou, za nejužitečnější považuji příklady z praxe a konkrétní náměty pro práci s žáky.

Ukázka z kapitoly
Je šikana „cool“? Nadřazená emoční nezúčastněnost u šikanujících žáků:
Příklad z praxe učitelky šesté třídy, která z žáků byla nešťastná, protože si každý držel svou image a hlídal se, aby neřekl něco, čím by se před ostatními ztrapnil. Až se jednoho dne po Vánocích rozhodla tento fakt změnit a zavedla každý týden třídnické hodiny, kde hráli hry a měli diskutovat o dění ve třídě. Avšak stále se žáci nechtěli „otevřít“ a rozpovídat. Až do toho vstoupila paní učitelka: „Ty jo, to vám teda závidím, že jste všichni takhle v pohodě a že nemáte žádný problémy. Já si vzpomínám, že když mně bylo tolik, co vám, tak jsem něco řešila každou chvíli. Jednou si vzpomínám, že jsem měla asi dva roky mindrák z toho, že jsem tlustá a pořád jsem měla kvůli tomu pocit, že se mi ostatní smějou. Pak mně došlo, že to je možná blbost, že si to jenom namlouvám. Nebo mně bylo líto, že jsem se strašně pohádala se svou kamarádkou, která na mě shodila, že jsem jí rozbila kalkulačku, a pak už jsme se až do konce základky spolu nikdy nebavily tak jako dřív...“ Tímto žáky paní učitelka „rozpovídala“ a postupem času neměli problém vyprávět své zážitky a problémy. (Str. 126)

Velmi užitečná je i seznam použité literatury, v té si čtenář najde další publikace, pokud se chce dozvědět ještě víc o šikaně z různých pohledů mnoha nejen českých autorů.
Využití může najít kniha u všech, kteří se věnují výzkumu a diagnostice školní šikany. Hlavně ale může posloužit školním psychologům a zejména pedagogům zabývajícím se prevencí a výchovným poradenstvím, nebo také každému třídnímu učiteli, který dříve nebo později musí řešit nějaké konflikty mezi žáky ve třídě.
Vytvořeno 19. 10. 2016
Autor: Michaela Ištvánová, www.vaseliteratura.cz