Existuje hranice, kterou by vědci při cestě za poznáním nikdy neměli překročit? Je možné ospravedlnit etické prohřešky nebo dokonce zločiny tím, že se jich lidé dopustili v zájmu dosažení vědeckého pokroku nebo jiného vyššího cíle? Můžeme posuzovat chování a postoje lidí v minulosti na základě našich současných norem? Sam Kean ve své nové knize hledá odpovědi na tyto i další komplikované otázky, ale činí to navýsost zajímavou a zábavnou formou. Dějiny vědeckého zkoumání jsou plné pozoruhodných i bizarních postav, které při své práci překračují různá tabu, zaplétají se s podsvětím a někdy dokonce skončí na popravišti. Co třeba pár dobrých historek o pirátech a otrokářích se zálibou ve vědě, vykradačích hrobů, vraždícím anatomovi, elektrickém křesle, žárlivých paleontolozích, lobotomii, atomové bombě a ruských špionech, pohlavních chorobách, teroristovi v péči psychologů a jedné zvlášť nevydařené operaci na změnu pohlaví? Jedna věc je jistá: čtení o dějinách vědy rozhodně nemusí být nuda!
Proč Gándhí nenáviděl jód? Museli Japonci zničit Godzillu zrovna raketami z kadmia? Jak souvisí radium a dobrá pověst Marie Curie? Mohou apokalyptické vize způsobit, že někdo celý zmodrá? Je správné jíst radioaktivní guláš? Může pití piva dopomoci k vědeckému objevu? Ve svižně a poutavě napsané knize najdete odpovědi na všechny tyto otázky, stejně jako na mnohé další, které vás možná vždycky zajímaly, anebo vám zatím vůbec nepřišly na mysl. Keanova kniha je natolik nespoutaná a zábavná (a současně odborně fundovaná), že ji budete číst se zatajeným dechem a budete mít chuť se o všechny zajímavé informace okamžitě s někým podělit. Autor nabízí příběhy z dějin vědy a odhaluje tajemství periodické tabulky s takovou sebejistotou a nadšením, že díky jemu se téma, které je normálně těžké jako olovo, transmutuje ve zlato.
