Začtěte se do fascinujícího a silného vyprávění člověka, který se kvůli lásce vzdal svých rodinných pout a rozhodl se žít mezi lidmi, kterým nerozuměl a oni nerozuměli jemu. Příběh plný lásky, koní, hlubokého porozumění vůči přírodě a dění mezi nebem a zemí. Nechte se unést spolu s člověkem Gabrielem do Evropy přelomu 19. a 20. století, do dob zdánlivě idylických, kdy čas ještě plynul zcela jinak.
Není to poprvé, kdy veřejně prohlašuji, že tuto knihu si napsal Gabriel sám. A myslím to samozřejmě tak, že mi při psaní do hlavy přitékala slova nějak sama od sebe a příběh se točil úplně jiným směrem, než jsem měla původně v úmyslu. Nejdříve se mi zdál sen, který se nakonec stal samostatnou kapitolou nazvanou Dívky s očima jako hvězdy, říká o knize v předmluvě tohoto vydání Kateřina Dubská.
Miroslav touží utéct. Ale kde k tomu vzít odvahu?
Tomášovi chybí jeho žena, a tak hledá útěchu na těch nejbizarnějších místech.
Nina má smutek. A ten ji oklikou přivede k ní samé.
Ivana chce jediné – hlavně neskončit jako její máma!
A Lukáš? Ten šlape na pedál, co to jde. Nikdo totiž neměl čas mu říct, že občas je nejlepší zpomalit.
Na třicátém kilometru se splétají životní nitky, které jsou tak povědomé, jako bychom jejich aktéry znali ze sousedství. Osudy několika generací bytostně vyvěrají z naší současnosti a světa, který žijeme. V důmyslně komponovaném kaleidoskopu příběhů na sebe narážejí životní reality natolik odlišné, že nemůže přijít nic jiného než tvrdý náraz. A ten vždy vyvolává otázky… Odkud ve skutečnosti pramení naše rozhodnutí? Jaké otisky na nás zanechali ti, kteří se nás pokoušeli vychovat, jak nejlépe dovedli? A kdo kreslí trajektorie našich životů – my sami, nebo osud? Román Kateřiny Dubské nepřináší záchranu v podobě životní navigace ke stažení do mobilu, ale nabízí naději, že vždy můžeme správně odbočit nebo šlápnout na brzdu.
