Téma duševního zdraví se stává stále důležitějším ve veřejné diskusi a povědomí s ohledem na zvyšující se tlak moderního života, zvýšenou frekvenci psychických poruch a důsledky globálních událostí.
Ošetřovatelství zaměřené na duševní zdraví je speciální oblast zdravotnické péče, která se zabývá poskytováním ošetřovatelské péče a podpory pro jednotlivce trpící různými duševními poruchami a problémy se zdravím. Obor se zabývá nejen léčbou symptomů, ale také poskytováním komplexní péče, která zahrnuje psychologickou podporu, rehabilitaci a pomoc při zvládání každodenních nároků.
Vědecká monografie zaměřená na zdravotní sestry si klade za cíl poznat, analyzovat a zhodnotit několik souvislostí a vztahů v ošetřovatelské praxi, jejíž důležitou součástí jsou mezilidské vztahy, prosociálnost a altruismus.
Uvádí charakteristiku postavení profese sestry ve společnosti, osobnost sestry v kontextu biopsychosociálních předpokladů pro výkon profese, profesionalitu a socializaci. Součástí knihy je i posouzení psychické zátěže sester.
Důležitým přínosem monografie je především její srozumitelnost, logika a odborný přínos pro ošetřovatelskou praxi.
Etika je filozofická disciplína reflektující morální hodnoty. Významnou roli má v práci manažera, pomáhá mu v procesu plánování a rozhodování. Akcentuje pozitivní a eliminuje negativní hodnoty v práci manažera.
Publikace přináší přehled principů a hodnot tvořících základ pro profesi manažera v ošetřovatelské praxi.
Obsah bude zajímat sestry v manažerských pozicích v ošetřovatelské praxi – úsekové, staniční, vrchní a hlavní sestry – a náměstkyně pro ošetřovatelskou péči nebo mentory ošetřovatelské praxe.
Kniha obsahuje témata postihující např. moc a etiku moci, řešení interpersonálních konfliktů v kolektivu, udržení firemní kultury, loajalitu v pracovních vztazích, diskriminaci na pracovišti a principy odměňování a motivování v týmu.
Počet lidí s diagnostikovanou demencí, včetně Alzheimerovy nemoci, se každý rok zvyšuje a rostou také náklady vynaložené na její léčbu. Proto se autorky zaměřily kromě prevence i na finančně méně náročnou nefarmakologickou léčbu.
Vědci vždy předpokládali, že kromě farmakoterapie je užitečná aktivizace, vlídnost, úprava prostředí a další postupy, se kterými má zkušenosti zejména nelékařský ošetřující personál. Tyto postupy byly považovány dlouhou dobu za účelné a užitečné, ne však příliš podnětné. Nefarmakologických přístupů je několik.
Terapeut si vybírá ze spektra možností, přičemž bere v úvahu věk pacienta, stadium onemocnění, pohlaví, proto je nezbytné zdůraznit individuální přístup. Mezi základní nefarmakologické postupy patří dietoterapie, psychoterapie, arteterapie, muzikoterapie, ergoterapie. Dokud nebude dostupný lék na odstranění příčiny onemocnění, jsme odkázáni na dosavadní léčebné postupy, jejichž součástí je farmakologická a nefarmakologická léčba.
