Lenka Theodora Ficová (*1967) vyrůstala na Moravě v milující vícegenerační rodině. Pod laskavým vedením jejích členů se pro okolí jevila jako zlobivé dítě, malá rebelka, která se už v mateřské škole neostýchala klást řadu otázek, nezdráhala se vyjadřovat svůj názor a pídit se po odpovědích. Při nástupu do první třídy už uměla číst i počítat a výuka ji zprvu vůbec nebavila. To však změnila její osvícená paní učitelka, která vhodně zvoleným přístupem dívce ze školy udělala ráj. Ne nadarmo J. A. Komenský říkával, že prvních osm let vývoje dítěte ovlivňuje zbytek jeho života.

Jelikož Lenka pocházela z rodiny, která se k tehdejšímu režimu stavěla odmítavě, neměla po absolvování gymnázia příliš možností na výběr a na pozici učitelky v mateřské škole se ocitla jenom proto, že se o ni tehdy nikdo jiný neucházel. Po revoluci vystudovala na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně speciální pedagogiku a oboru zůstala věrná 37 let. Zkušenosti z dětství ji vedly k tomu, aby také ona k dětem přistupovala individuálně, vždy pátrala po příčinách jejich chování a dala dětem prostor k rozletu, jako to pro ni udělala její rodina.

Pedagogický um a vhled uplatnila na pozicích v mateřské škole, v logopedické třídě, v základní škole i ve výchovném ústavu. Ve volném čase organizovala kulturní a naučné akce pro děti a věnovala se dobrovolnické práci pro děti s postižením či onemocněním. Nasbírané zkušenosti již dvacet let na kurzech předává dalším pedagogům i veřejnosti a nadále se zaměřuje především na podporu přirozeného rozvoje dětí. Prostřednictvím nakladatelství Grada nyní oslovuje také mnohé čtenáře.

Přestože byla nominována na prestižní pedagogickou cenu Global Teacher Prize, za největší životní úspěch Lenka Theodora Ficová považuje výchovu svých tří dětí a možnost těšit se z  vnoučat. Jako největší odměnu za své pedagogické působení vnímá to, že děti, které kdysi v rozvoji vedla, se k ní nyní vracejí s  dětmi vlastními.