Jak se surrealistické umění v raných letech vyvíjelo v Montparnassu, kdo byl jeho součástí a kdo ne? Jaký byl svět Montparnassu v letech, kdy se formoval surrealismus jako umělecké hnutí? Surrealismus změnil naše vnímání, ale jeho ideje vznikaly postupně, v úplně jiném světě, než jaký známe dnes. Jaké byly během tohoto mimořádného období vztahy mezi jednotlivými umělci, kteří jsou dnes považováni za surrealisty? Jaký vliv měly na nově vznikající myšlenky Duchampovo konceptuální umění a de Chiricova metafyzická tvorba? Proč se měl Picasso před Bretonem na pozoru? Proč byl Ďagilev navzdory průkopnickému dopadu své práce vždy na společenském okraji umělecké scény? Proč Breton nenáviděl Cocteaua? Jakou roli hrály ženy (včetně modelky, zpěvačky a múzy Mana Raye, Kiki z Montparnassu), čas a místo při rozvoji myšlenek, které mají tak trvalý dopad na náš pohled na umělecké dílo? Mezi současnými umělci jsou mnozí, jejichž dílo je zjevně ovlivněno surrealismem. Jak to všechno začalo?
Vychází v překladu Alžběty Komrskové.
Když mladý Pablo Picasso dorazil roku 1900 poprvé do Paříže, nejprogresivnější mladí umělci žili a tvořili v bohémské čtvrti Montmartre na kopci pod starými větrnými mlýny. V následujícím desetiletí, mezi ateliéry, salony, kavárnami, tanečními sály a galeriemi Montmartru, se mladý Španěl připojil k osobnostem jako Henri Matisse, André Derain, Maurice de Vlaminck, Georges Braque a mnoha dalším, aby společně zcela proměnili podobu tehdejšího uměleckého světa.
Sue Roe mistrně spojuje precizní historický výzkum s poutavým vyprávěním a vytváří jedinečný portrét mužů a žen, kteří zásadně ovlivnili vývoj malířství, sochařství, tance, hudby, literatury i módy. Popisuje počátky hnutí jako fauvismus, kubismus a futurismus a odhaluje příběhy, které stojí za nesmrtelnými díly Picassa a Matisse. Ukazuje, jak každodenní život na Montmartru – kde se umělci setkávali s akrobaty, tanečnicemi, prostitutkami i klauny – vytvářel živnou půdu pro umělecké experimenty a dával vzniknout přátelstvím i sporům, z nichž vzešla některá z nejzásadnějších děl 20. století.
Kniha Modernisté – jejich fascinující životy nabízí strhující pohled na výjimečnou skupinu umělců na prahu slávy a nesmrtelnosti a oživuje jedno z klíčových období v dějinách moderního umění. V nakladatelství již vyšla první část nazvaná Impresionisté – jejich životní příběhy a od autorky dále vyjde román Surrealisté – jejich bouřlivé osudy, jenž zavede čtenáře do světa umělců, jako je Duchamp či Dalí, a uzavře třídílnou sérii.
Vychází v překladu Alžběty Komrskové.
Manet, Monet, Pissarro, Cézanne, Renoir, Degas, Sisley, Berthe Morisot a Mary Cassatt – dnes jsou tato jména legendami a jejich obrazy patří k nejdražším na světě. Ale za těmito oslnivými plátny se skrývaly životy plné skandálů, bojů a vášně. Byli to rebelové, kteří šokovali veřejnost svými malbami pradlen, tanečnic a jarních zahrad. Tvořili v době, kdy Paříž procházela velkolepou přestavbou pod vedením barona Haussmanna, a sami prožívali proměny stejně dramatické jako jejich umění.
Sue Roe nás zavádí do ateliérů, kaváren a nočních barů, kde se rodila revoluce v umění i v osobním životě. Přátelství se mísilo se soupeřením, vášně s tragédiemi a úspěchy s naprostým odmítnutím. Po prusko-francouzské válce se snažili znovu postavit na nohy, drželi při sobě, hádali se, smáli i trpěli.
Tento fascinující, intimní příběh odhaluje impresionisty nejen jako génie se štětcem v ruce, ale i jako milence, odpadlíky, vizionáře – a hříšníky, kteří změnili dějiny umění.
Vychází v překladu Bohumily Kučerové.
Všichni víme, kdo byli Manet, Cézanne, Renoir nebo Degas, ale jen málokdo ví, jací to byli lidé, jak žili, koho milovali...
Autorka téhle nanejvýš zajímavé knížky se toho úkolu ujala, a přestože jde o literaturu faktu, rovnýma nohama se ocitneme v Paříži 19. století. Na trůně dosud sedí císař Napoleon III. a první mladí malíři se ucházejí o přijetí do prestižních ateliérů. Barvitě a poutavě – právě jako na impresionistickém plátně – se před námi odvíjejí jejich spletité a často nelehké osudy.
Tehdejší společnost nebyla na připravená na portréty pijáků, pradlen či dámiček polosvěta a své zklamání jim splácela opovržením. Nechme se tedy pozvat do Pařížské opery, kde Degas v šeru skicuje své baletky, do proslulé tančírny v Moulin de la Galette, kde v ryku hudby maluje mistr Renoir, k Édouardu Manetovi, který právě čelí zdrcující kritice za svou „nemravnou" Snídani v trávě...
