Jak a proč? Jak se ženy stávají sériovými vražedkyněmi a proč zabíjejí? Proč je jednoduché: mohou zabíjet ze stejných důvodů jako muži sérioví vrazi: kvůli moci, ovládání, sexuálnímu chtíči, zisku, vzrušení, sebeúctě, pomstě a šílenství.
Existují však některé pozoruhodné rozdíly. Mužští sérioví vrazi se často dopouštějí únosů, věznění, znásilňování a mrzačení, aby vyjádřili svůj vztek a touhu po kontrole; ženské sériové vražedkyně se obvykle vrhají rovnou do zabíjení – nezastavují se, aby se cestou nechaly zmrzačit nebo kousnout. Žádné polaroidy, masturbace na místě činu nebo sex s mrtvolou. Sériové vražedkyně se věnují pouze svému byznysu... a to je vražda. V tomto smyslu jsou neskonale smrtelnější než mužští predátoři, kteří se řídí fantazií…
Za poslední roky se objevilo mnoho nových informací a celá nová odvětví, která nám poskytují překvapující náhled na povahu člověka a naše chování včetně sklonů k sériovému vraždění. A to jak z pozice přihlížejícího, tak z pozice pachatele. Historik a novinář Peter Vronsky se snaží pochopit, jak toto chování zapadá do lidské historie sahající až do pravěku, což je podle něj klíčem k pochopení podstaty chování sériového vraha.
Každý případ sériové vraždy má svůj čas a své místo, historii a geografii, vedoucí k osudnému okamžiku, kdy se sériový vrah potká se svou obětí. Trajektorie vraždy se rozvíjí v čase a prostoru, ale je ohraničena skrytou sítí temných fantazií a bizarních sexuálních závislostí, které se v některých případech vyvinuly už v raném věku pěti let.
Tyto fantazie a projevy chování se neobjeví zničehonic, ale vyvíjejí se v husté kulturní, historické a sociální ekologii jako plynulý kulturní dialog vzteku a šílenství.
