0 Ks
0 Ks
0 Ks
0
Nákupní košík je prázdný.

K pokladně

PhDr. Veronika Válková

PhDr. Veronika Válková

PhDr. Veronika Válková vystudovala latinu a historii na FFUK a oba tyto předměty vyučuje na šestiletém Gymnáziu Na Pražačce v Praze 3. Sama je absolventkou výtvarné větve tohoto gymnázia. Pod pseudonymem Adam Andres publikuje fantasy – dnes již kultovní sérii Wetemaa (více na www.wetemaa.cz). Pro SPN napsala řadu učebnic dějepisu pro ZŠ a gymnázia a metodických příruček k těmto učebnicím. Má pravidelný sloupek v časopise Rodina a škola. Kromě psaní ráda cestuje po Evropě i mimo ni (nejraději na Island), hraje na klavír, fotografuje (zvlášť broučky), vyšívá, studuje cizí jazyky, učí se kreslit ve Photoshopu, zabývá se etymologií, antroponomastikou, vulkanologií a vůbec vším, co se kde šustne.

Vzpomínáte si, jaký byl první impulz k napsání Vaší první knihy, resp. všech Vašich knih?

Samozřejmě. Bylo to přečtení staroislandských ság v geniálním překladu Ladislava Hegera. K čemu bych to přirovnala? Bylo to, jako byste se pohybovali v neznámém temném prostoru a svítili si skomírající baterkou – a najednou ten prostor ozářilo polední slunce. Zčistajasna jsem se ocitla v neuvěřitelně nádherném, divokém, barvitém a fascinujícím světě, v zemi Éllad, kde se odehrávají všechny moje fantasy knihy. Dokonce bych možná našla i tu konkrétní větu, která byla spouštěčem. Prakticky okamžitě jsem začala psát svou první knihu, která v roce svého vydání získala ocenění za nejlepší fantasy román.
A další impulzy? Pro psaní fantasy je to vždycky práce na předchozí fantasy knize, protože odkryji další úžasné příběhy, zákoutí, události, o kterých stojí za to napsat. Pro psaní dětských knížek je to asi momentální touha nakouknout do toho kterého dějinného období.
 
Proč jste se rozhodla pro nakladatelství GRADA?

V Gradě vydávám dětskou literaturu a cesta sem byla trochu složitější, protože Bára původně vycházela u jiného velkého nakladatelství. Tam jsme však měli určité koncepční neshody, a tak jsem začala pro Báru hledat nakladatele vhodnějšího. Měla jsem vytipováno několik nakladatelství, ale ke Gradě mě to nějak táhlo – nebylo v tom nic racionálního, prostě jsem vnitřně cítila, že tohle nakladatelství je přesně to, které chci, působilo na mě nesmírně solidně, mile. A pocitu se vyplatilo důvěřovat, jsem v Gradě maximálně spokojená, cením si vysoce seriózního jednání, přátelské atmosféry, toho, že tu o knihách rozhodují lidé, kteří je opravdu četli (nebo alespoň pár z řady) – a hlavně toho, že pro Gradu je důležitější vydávat hodnotnou a smysluplnou literaturu než vytřískat peníze na bezobsažném titulu.
 
Co Vás při psaní nejvíce motivuje a inspiruje?

Při psaní dětských knížek určitě každá vydaná knížka. Poslední dobou to vychází tak, že když pracuji na rukopisu dalšího titulu, zároveň se tvoří obálka a ilustrace k předchozímu, a když vidím, jak ty obrázky přibývají a kniha je den ode dne krásnější, tak už se nemůžu dočkat, až budeme s Petrem Koplem takhle zdobit tu další, a beru z toho spoustu energie na psaní.
No a pak jsou mi inspirací moji studenti – prakticky všechny hlášky z nové třídy, kam Bára chodí, jsou z jejich úst a písemek.
 
Která fáze při psaní knihy je pro Vás nejtěžší?

No, obvykle ta, když vidím, že se rozsah rukopisu nebezpečně blíží horní povolené hranici a ty postavy si pořád dělají, co chtějí, děj se rozbíhá, nabírá na obrátkách a já to holt musím skončit.
 
Kdy obvykle píšete a jak vypadá tvůrčí proces?

Nikdy nepíšu před polednem. Buď jsem v práci, nebo spím, nebo se zvolna probouzím. Nejčastěji začínám tvořit po setmění, jsem sova. Ale víkendová odpoledne jsou také fajn, zvlášť, když už je venku hezky – sbalím poznámky, notebook a jdu si sednout třeba do Stromovky.
Tvůrčí proces se samozřejmě liší podle toho, jestli píšu fantasy, nebo dětské knihy. Když píšu fantasy, pustím si hudbu, přenesu se do jiného světa a prostě tam nějakou dobu žiju.
Dětské knihy jsou ale založené na pokud možno nejpřesnějších historických reáliích. Což znamená, že vlastní práci předchází více či méně náročná heuristika. Kvůli Bářině dobrodružství v nitru pyramidy jsem se dokonce do Egypta vydala, abych nasála atmosféru. Obvykle se mi už při shromažďování informací začne v hlavě vytvářet jakýsi obraz – někdy mám pocit, že mám v mozku takové specifické centrum, kam se házejí informace, pak se to nechá nějakou dobu ukysat, ono to pracuje samo, i když se přitom třeba věnuju úplně jiným věcem, a ve chvíli, kdy je nutno začít psát, tak tam kouknu a je tam přichystaný příběh. No a pak píšu.
Když odešlu rukopis, musím si dát samozřejmě nějakou psací pauzu, ale na knize se pracuje dál. Většinou zároveň posílám rukopis i ilustrátorovi Petrovi Koplovi, protože ten to může číst bez korektur, a než se mi vrátí text na první korektury, Petr Kopl řeší obálku a já sháním podklady pro ilustrace – podoby historických postav, dobové oděvy, architekturu, fotografie z daného prostředí atd. atd., a z toho připravuji pro Petra Kopla podkladové materiály. Pak se kniha láme, dělají se ilustrace, když je to všechno hezky „po kupě“, dostanu text na druhé korektury – a pak už jde kniha do tiskárny a já se hrozně těším, až si ji postavím do poličky k těm předešlým.
 
Bez čeho nebo koho se při psaní neobejdete.

Bez notebooku, obsáhlé knihovny, sešitu s excerpty a většinou bez své oblíbené kavárny, kam chodím pracovat, když už mi doma hrabe. A velmi často se neobejdu bez hudby. Fantasy píšu prakticky pouze s puštěnou hudbou, mám několik inspirujících soundtracků. U dětských knih je to tak půl na půl, například Leonarda da Vinci jsem napsala zcela a capella, zatímco Egyptu zněl v pozadí neustále soundtrack z Posledního Mohykána.
 
Máte svůj vzor mezi ostatními autory, jemuž byste se chtěla vyrovnat?

Ne, to nemám a ani jsem nikdy neměla. Dokonce mě ani nenapadlo, že bych nějaký měla mít. Jsem ráda originál.
 
Najdete si také čas na čtení? Pokud ano, po jaké knize nejraději sáhnete?

Poslední dobou na jinou než odbornou literaturu čas nemám. Jedině v létě na chalupě, tam si chvilku najdu, a pak ráda sáhnu po detektivkách Aghaty Christie se slečnou Marplovou nebo Hercule Poirotem, po Bengtssonovu Zrzavém Ormovi, Crichtnových Pojídačích mrtvých, severských detektivkách nebo po nějaké islandské sáze, nejraději se vracím k sáze o Njálovi. No a nesmím zapomenout na kouzelnou sci-fi Dveře do léta od R. Heinleina či naprosto nedostižnou ruskou sci-fi od Arkadije a Borise Strugackých Pondělí začíná v sobotu.
 
Jaké jméno nebo název Vám vytane na mysli, když se řekne nejoblíbenější kniha?

No, ty jsem asi vyjmenovala v předchozí otázce… Ale jako dítě jsem třeba milovala Ivanhoea od Waltra Scotta s krásnými rytinami, Tři mušketýry, Robinsona Crusoe, cokoliv od Gérarda Durella nebo detektivky Dicka Francise.
 
Váš vzkaz pro čtenáře?

Mám dva. Jestli vás nebaví číst, tak si to napište sami, já to taky tak dělám! A druhý: Číst je lepší než koukat na film, protože při čtení vám žádný režisér nediktuje, jak si máte představovat hlavního hrdinu a podobně, a můžete si všechno představovat přesně tak, jak se líbí vám.

Přihlášení k newsletteru

Vyberte si prosím obory, které vás zajímají a my vám budeme zasílat informace o knihách přizpůsobené vašemu zájmu



















Tento souhlas se zpracováním Vašich osobních údajů dáváte společnosti Grada Publishing, a.s. pro účely zasílání obchodních sdělení (marketingových nabídek) a jiných marketingových aktivit vůči Vaší osobě. Tento Váš souhlas můžete kdykoliv odvolat a obchodní sdělení Vám pak nebudou dále zasílána. Podrobnější informace o zpracování Vašich osobních údajů naleznete zde.
Pole zanechte prosím prázdné

Přihlásit

Přihlásit přes sociální sítě:

Registrace



 

 

 
Síla hesla:
 

 
 

Fakturační adresa

Tento souhlas se zpracováním Vašich osobních údajů dáváte společnosti Grada Publishing, a.s. pro účely zasílání obchodních sdělení (marketingových nabídek) a jiných marketingových aktivit vůči Vaší osobě. Tento Váš souhlas můžete kdykoliv odvolat a obchodní sdělení Vám pak nebudou dále zasílána. Podrobnější informace o zpracování Vašich osobních údajů naleznete zde.