Nedostatečná spolupráce pacientů v léčbě chronických onemocnění je v odborných diskusích dlouhodobě diskutovaným problémem s negativními klinickými a ekonomickými důsledky.

Laické představy, přesvědčení pacientů o onemocnění jsou významným faktorem ovlivňujícím jejich proces vyrovnávání se s onemocněním, zvládání nároků léčby, spolupráci pacientů v léčbě a v konečném důsledku její úspěšnost.

Cílem monografie je v ucelené podobě zpracovat problematiku subjektivního pojetí onemocnění pacientů a její uplatnění v tvorbě edukačních programů, resp. v individualizaci edukace. Publikace by tak měla přispět k obohacení, rozšíření pohledu na instrumentální obsah edukace o specifické podpůrné intervence zaměřené na ovlivnění nesprávných přesvědčení pacientů.

Monografie je primárně určena odborné komunitě z různých vědních oblastí (psychologie zdraví, ošetřovatelství, psychoterapie, medicíny, sociologie), které se zabývají psychosociálními aspekty chronických onemocnění, péčí, včetně edukace.