V centru pozornosti této knihy je bitva u Stonne, která se pro svou zuřivost a krutost přirovnává ke Stalingradu a Monte Cassinu; němečtí i francouzští veteráni jí dali pochmurnou přezdívku "Verdun roku 19400". Na bojišti proti sobě stanuly na straně Wehrmachtu těžké bojové tanky Panzerkampfwagen IV, na straně francouzské armády tanky Char B1 bis. Autor líčí průběh bojů mezi dvěma z nejlepších tanků francouzského tažení, popisuje přístup nepřátelských stran ke způsobu jejich nasazení, problémy s budováním francouzských tankových divizí, jejich nedostatečný výcvik, neúplné vybavení a nepružné velení, rozdílná řešení konstrukce obou tanků, nedostatky i přednosti, kterými protivníka dokázaly pořádně překvapit, lepší taktiku a lepší technickou vybavenost německé strany, která nakonec slavila úspěch.