„Jedna z nejlepších severských autorek.“
– The Times
„Úžasné.“
– Karin Slaughter
„Královna islandské krimi.“
– Simon Kernick
„Takhle má vypadat kriminálka.“
– Heat
„Klasická severská detektivka. Huldarův a Freyjin Reykjavík dává vzpomenout na Stockholm Martina Becka a Wallanderův Ystad.“
– Evening Standard
„Výborná zápletka a sympatičtí hrdinové. Co víc si přát?“
– Jen Med's Book Reviews
Recenze přechozích knih série
„Yrsa Sigurdardóttir nemusí dokazovat, že umí psát – toho jsou si podle mě vědomi všichni, kteří od ní už něco četli.“
– Kultura21.cz (recenze Katarze)
„Gradace napětí je opět zvládnuta na výbornou a promyšlenost zločinů vám vytře zrak.“
– MMacicekk (recenze Katarze na DK)
„Jestliže se rádi bojíte, napínáte nervy k prasknutí a nevadí vám, že pak se už ani ve vlastním domě nebudete cítit bezpečně, pohodlně se usaďte a připravte se na noční směnu s Yrsou.“
– Vaše literatura.cz (recenze DNA)
„I na Islandu se vraždí, a pořádně ošklivě. ‚Královna islandské krimi‘ ukazuje chladnokrevnou ostrovní společnost v nelichotivém světle… (…) Citlivější čtenáři by mohli mít po přečtení téhle knihy úplně jiný vztah k izolační pásce…“
– Centrum detektivky (recenze DNA)
„Můj duševní klid vzal zasvé hned po první bestiální vraždě. (…) Yrsa mě opět dostala tam, kam chtěla, a já pak v závěru knihy jen tupě zírala.“
– a.k. (recenze DNA na DK)
„Jedním slovem....citoslovcem....WAU.“
– blog O všem? Ovšem! (recenze Černé díry)
„Skvělé, propracované, zapeklité a nedalo se prostě odtrhnout.“
– veronika0382 (recenze Černé díry na DK)
„Yrsa dokáže svým vypravěčským uměním čtenáře natolik vtáhnout do děje, že se nehodlá odtrhnout až do poslední stránky, i kdyby ho to mělo stát několik probdělých nocí.“
– HelenaHH (recenze Černé díry na DK)
Yrsa Sigurðardóttir (1963) je celosvětově uznávaná islandská autorka detektivní a thrillerové literatury. V roce 2005 vydala svůj první detektivní román Poslední rituál (Metafora, 2007), který jí okamžitě vysloužil přídomek „královna severské krimi“ a který znamenal začátek oceňované série s právničkou Tórou Gudmunsdóttir.
Své postavení jedné z nejlepších detektivních autorek současnosti upevnila řadou samostatných thrillerů, jež byly dosud přeloženy do více než 30 jazyků, a především pak v roce 2014 románem DNA (Metafora, 2017), prvním dílem volné série s dětskou psycholožkou Freyjou a detektivem Huldarem. Na ten hned o rok později navázala druhým dílem Černá díra (Metafora, 2018) a posléze třetím dílem Katarze (Metafora Grada, 2019).
„Jestliže se rádi bojíte, napínáte nervy k prasknutí a nevadí vám, že se pak už ani ve vlastním domě nebudete cítit bezpečně, pohodlně se usaďte a připravte se na noční směnu s Yrsou.“
„I na Islandu se vraždí, a pořádně ošklivě. ‚Královna islandské krimi‘ ukazuje chladnokrevnou ostrovní společnost v nelichotivém světle. (…) Citlivější čtenáři by mohli mít po přečtení téhle knihy úplně jiný vztah k izolační pásce.“
Příjmení v našem slova smyslu na Islandu téměř neexistují. Pakliže rod nedisponuje specifickým příjmením nabytým před rokem 1925, děti místo něj obvykle přebírají křestní jméno svého otce s přidaným s + son (syn), jestliže je to chlapec, nebo dóttir (dcera) na konci, jestliže je to děvče. Má-li tak třeba Jón Stefánsson syna jménem Fjalar, jeho jméno nebude Fjalar Stefánsson, nýbrž Fjalar Jónsson. Stejné je to pro ženy – pokud by měl Jón Stefánsson dceru jménem Kata, její příjmení nebude Stefánsson, ale Jónsdóttir. Speciálním případem je jen varianta, kterou islandské úřady zavedly v posledních letech s příponou bur (např. Alex Jonbur), na niž se vztahují stejná pravidla jako na přípony son a dóttir, ovšem s tou výjimkou, že neznačí žádnou genderovou příslušnost.
Ať už však zní přímení našeho hypotetického Islanďana jakkoliv, oslovovat ho budeme jménem křestním a podle křestních jmen jsou také řazeny telefonní i jiné seznamy. Když tedy lidé mluví třeba o Halldóru Ásgrímssonovi, neoslovují jej ani nejmenují Ásgrímsson, ale Halldór.
