V průběhu druhé světové války se všechny strany potýkaly s problémem, jak se vypořádat s hrozbou nepřátelské obrněné techniky. Wehrmacht v meziválečném období nasadil do výzbroje protitankový kanón ráže 3,7 cm, a právě touto zbraní byly vybaveny vítězné armády v období Blitzkriegu. Brzy se však ukázalo, že kanón ráže 3,7 cm nemá dostatečnou palebnou sílu, a bylo třeba nasadit zbraně výkonnější.
V roce 1942 těžce zkoušené protitankové jednotky, Panzerjäger, používající na východní frontě tažené zbraně, stále častěji hledaly pomoc u jednotek útočného dělostřelectva vybavených pásovými vozidly Sturmgeschütz. Koncem roku 1943 byl StuG přidělován novým jednotkám stíhačů tanků a současně probíhal vývoj speciálního vozidla, stíhače tanků Jagdpanzer, vycházejícího z podvozku a pojezdového ústrojí tanku PzKpfw IV.
Tato kniha, vybavená bohatou obrazovou dokumentací, využívá archivní materiály a bojová hlášení s cílem podrobně prozkoumat vývoj stíhače Jagdpanzer a mnoha dalších variant postavených na podvozcích jiných německých tanků. Podrobně popisuje také organizaci jednotek Jagdpanzer a jejich operační zkušenosti z bojiště.
O autorovi:
Thomas Anderson, původem Němec, je specialistou na německá obrněná bojová vozidla z druhé světové války. Desítky let procházel archivy v USA, Německu i v dalších evropských zemích, aby objevil málo známá fakta a doposud nepublikované fotografie o silách mohutné Panzerwaffe. Sám je modelářem a pravidelně přispívá do populárních modelářských a historických časopisů po celém světě, včetně Military Modelcraft International (Velká Británie), Steel Art (Itálie), Historia Militar (Španělsko) a Batailles & Blindés (Francie) a mnoha dalších. Žije v obci jižně od Hannoveru v Německu.
Průzkumné síly byly za druhé světové války klíčovou složkou tankových divizí Wehrmachtu. Tyto vysoce mobilní divize nezbytně potřebovaly kvalitní zpravodajské informace z bojiště a motorizované jednotky velikosti praporu tyto informace poskytovaly. Průzkumné jednotky byly vybavené nejrůznějšími obrněnými vozidly a motocykly, a často operovaly daleko před frontou s cílem prozkoumávat terén, pozorovat nepřátelské pozice a odhadovat nepřátelské síly. Zajišťovaly tedy důležité informace potřebné před jakýmkoliv obrněným útokem.
V druhé polovině války, kdy se Německo soustředilo na strategickou obranu, se obrněné průzkumné jednotky stále více zapojovaly do bojových operací, a často dokonce držely určité části bojové linie. Zároveň se začaly uplatňovat modernější prostředky, motocykly byly postupně vyřazovány a na jejich místo nastoupily speciálně konstruované obrněné transportéry (Schützenpanzerwagen).
Tato bohatě ilustrovaná publikace Thomase Andersona obsahuje původní německé archivní materiály, bojová hlášení a doposud nepublikované snímky, a líčí tak celou historii průzkumných jednotek tankových divizí.
Armády v průběhu historie nasazovaly pěchotu jako hlavní útočnou sílu, ale shromažďování a rozmisťování těchto jednotek a jejich vybavení může být časově velmi náročné, a to i od doby zavedení železnic a motorových vozidel.
Když němečtí vojenští plánovači ve 30. letech 20. století vytvářeli Panzerwaffe, uvědomili si, že rychlý pohyb tankového útoku vyžaduje motorizovanou pěchotu, která poskytuje veškerou nezbytnou podporu. Touto pěchotní složkou byla pro tankovou divizi integrální Schützenbrigade (střelecká brigáda), původně přepravovaná na nákladních automobilech, ale od roku 1939 vybavená univerzálnějšími transportéry (Mannschaftstransportwagen, později Schützenpanzerwagen). Tyto polopásové obrněné transportéry změnily motorizovanou pěchotu na mechanizovanou a v průběhu léta 1942 došlo i ke změně názvu ze Schützen- na Panzergrenadier (obrněná pěchota).
Český název pancéřoví granátníci byl používán v období 2. sv. války, současná terminologie používá termín tankoví granátníci, což věcně odpovídá motorizované/mechanizované pěchotě.
Inovační doktrína Blitzkriegu, založená na součinnosti tankových svazků, dělostřelectva a bitevního letectva, přinesla německé armádě na počátku druhé světové války na všech bojištích nejen převahu, ale také poznatek, jak je důležité nepřipustit, aby nepřítel mohl své tanky nasadit obdobně.
Proto se Němci též stali průkopníky ve vývoji prostředků k ničení tanků, od raných ručních protitankových zbraní a protitankových kanonů malých ráží, účinných na krátkou vzdálenost, až k vytváření speciálních protitankových jednotek Panzerjäger s těžší a účinnější výzbrojí.
Druhý svazek díla Lovci tanků, historie Panzerjäger 1943–1945 v devíti kapitolách detailně popisuje nasazení jednotek Panzerjäger na jednotlivých bojištích, jejich úsilí čelit lavinám spojeneckým tanků novými a čím dál tím silnějšími protitankovými zbraněmi. Na základě dobových fotografií a dalších unikátních dat Anderson demonstruje, jak Němci zaváděli do výzbroje protitankové kanony neustále rostoucích ráží, jak prakticky každý tankový podvozek použili k přestavbě na speciální protitanková vozidla s výkonnými kanony, pro něž se vžil název stíhač tanků Jagdpanzer.
Kniha líčí, jak byli Němci kvůli nedostatečné kapacitě vlastního průmyslu nuceni v roce 1942 upravovat trofejní techniku na stíhače tanků, a jak později u strojů jako Ferdinand, Nashorn a Jagdpanther nejen dospěli k ráži 8,8 cm, ale též, aby nahradili kvantitu kvalitou, použili kanon 12,8 cm u monster, jakým byl Jagdtiger, a jak v protikladu k nim vyvinuli jednoduchou pěchotní zbraň, jakou byla pancéřová pěst Panzerfaust.
Napříč dějinami vojenství se táhne nekonečný příběh souboje mezi doktrínou útoku a obrany, mezi mečem a štítem, mezi střelou a pancířem, a Thomas Anderson dílem Panzerjäger k němu připsal navýsost zajímavou kapitolu.
Panzerkampfwagen V Panther je považován za vzor mnoha poválečných tanků. Zosobňoval dokonalou rovnováhu mezi palebnou silou, pancéřovou ochranou a mobilitou, která ve své době neměla konkurenci.
Po určitých potížích s prvními modely se tank změnil z „problémového dítěte“ na jeden z nejcennějších prostředků Panzerwaffe. Unikátní, dosud nezveřejněné fotografie, přehledové tabulky, a především vzpomínky očitých svědků dávají této publikaci punc ucelenosti. Kniha obsahuje analýzu zbraňového systému tohoto vynikajícího tanku, ukazuje na jeho silné i slabé stránky, hodnotí situační hlášení z válečného období a nabízí poučná srovnání s nepřátelskými tanky, například T-34, KV, M4 Sherman a Cromwell.
Autor Thomas Anderson je odborníkem na německé vojenské dějiny v období 1933 až 1945. Při psaní knih se nespoléhá jen na vzpomínky nebo vydanou literaturu, ale opírá se především o fakta čerpaná z archivů.
Lovci tanků, známí jako Panzerjäger, měli za cíl jediné: vyhledat a vyřadit z boje nepřátelské tankové síly. Ve druhé světové válce tak jednotky Panzerjäger představovaly účinnou zbraň Wehrmachtu, která se významně zasadila o úspěchy německé armády. K jejich efektivnosti přispěly i kanony československé firmy Škoda, které byly protitankovým jednotkám přidělovány.
Kniha známého odborníka Thomase Andersona poprvé kompletně zachycuje vznik a vývoj německých protitankových jednotek Panzerjäger se zaměřením na léta 1939 až 1942. Lovci tanků pomohli německým jednotkám na začátku druhé světové války převálcovat Polsko, poté Nizozemsko a Francii. Jejich bojové schopnosti následně prověřily střety se sovětskými tanky během operace Barbarossa.
Autor v knize rozkrývá ojedinělý příběh historie těchto německých bojových jednotek na základě unikátních dobových fotografií z válečných archivů, bojových hlášení, taktických plánů a technických dat.
V roce 1940 získaly jednotky, jimž velel generál Erich von Manstein, zastánce myšlenky obrněných prvků u pěchoty, 30 strojů Sturmgeschütz a tak se zrodila nová vojenská síla – Sturmartillerie. Útočné dělo Sturmgeschütz bylo původně plánováno jako podpůrná zbraň pěchoty, která měla likvidovat kulometná hnízda a v omezené míře plnit úlohu protitankové zbraně. Poté, co se vozidlo StuG osvědčilo u Sturmartillerie, začalo se nasazovat u různých dalších typů jednotek, jako Waffen-SS, Panzerjäger a polní jednotky Luftwaffe, i u pěších divizí.
Na východní frontě byl Sturmgeschütz schopen porazit i vynikající střední tanky T-34 a těžké tanky KV. Jak má Anderson ve zvyku, jeho text oživují četné citace z bojových hlášení, hodnocení, tabulky a statistiky. Veškerý uveřejněný materiál je založen na válečné dokumentaci, z níž velká část je uložena hlavně v archivech NARA a Bundesarchiv/Militärarchiv.
Nesmírně cenné jsou pak pro čtenáře samozřejmě dobové fotografie.
Samohybné útočné dělo neboli Sturmgeschütz bylo jednou z nejznámějších a nejúspěšnějších protitankových zbraní druhé světové války. Bojové skóre celé německé Sturmartillerie je jednoznačně pozitivní. Stála v čele útoku, následována pěchotou, jak při tažení Francií, tak na východní frontě, kde jí padlo za oběť neuvěřitelných více než 20 000 ruských tanků všech typů. Tato nejnovější kniha uznávaného zbrojního experta Thomase Andersona poskytuje detailní popis této významné složky wehrmachtu, zkoumá její vývoj od samého počátku a rozebírá způsob jejího nasazení. Autor opět zvolil osvědčený postup, kdy pasáže věnované technickému popisu střídají líčení přímých účastníků bojů o jejich vlastních zkušenostech, která získal na základě bádání zejména v německých archivech. Ke zvýšení věrohodnosti a názornosti používá jako vždy velké množství dosud nepublikovaných dobových fotografií. Pro zájemce o bojovou techniku druhé světové války tak nesporně přichystal skutečnou lahůdku
!
Těžký stíhač tanků Ferdinand a jeho pozdější verze Elefant byly největší a statisticky nejúspěšnější německé stíhače tanků 2. světové války. I když jich bylo vyrobeno relativně málo, dokázaly mezi spojeneckými tanky rozsévat zkázu a úspěšné a vražedné byly zvláště v ohromných tankových bitvách na východní frontě.
Tato nová ilustrovaná historická publikace odborníka na obrněnou techniku Thomase Andersona, čerpající z původních archivních materiálů z Německa, soukromých sbírek a vzácných fotografií, se zabývá technickým vývojem a bojovým nasazením tohoto pozoruhodného vozidla, jednoho z nejslavnějších obrněných vozidel, které kdy byly vyrobeny. Sleduje jeho původ, na jehož počátku byl Porscheho tank Tiger, první nasazení pod jménem Ferdinand, jeho modernizaci a přejmenování na Elefant, až po účast na závěrečné urputné obraně Berlína. Jde o fascinující příběh jednoho z technicky nejskvělejších strojů, který se objevil na bojištích 2. světové války.
Tato kniha se zaměřuje na strukturu a organizaci nejznámější jednotky druhé světové války – tankové divize (Panzerwaffe). Německá tanková divize čítala asi třináct tisíc mužů a představovala soběstačnou bojovou sílu, která byla schopná proniknout do nepřátelských obranných linií, vyčistit obsazenou oblast od všech zbývajících nepřátel a vytvořit novou frontu.
Tato kniha se věnuje fascinující historii těchto divizí od předválečného vývoje až k jejich postupnému nasazení v průběhu války. Kniha se navíc zabývá všemi specializovanými jednotkami, jež byly součástí tankových divizí.
Díky vzácným, dříve nezveřejněným fotografiím a velkému množství původních dokumentů je tato kniha jedinečný zdroj informací o struktuře, organizaci a rozvoji nejobávanějších sil nacistického Německa
Mezi koncem první a začátkem druhé světové války uplynulo jen několik let, ale způsob vedení války se za tuto dobu změnil k nepoznání. Zákopovou válku a koňmi tažená děla vystřídaly rychlé přesuny moderních mobilních jednotek.
Německé obrněné divize se díky nim prohnaly západní Evropou a na východě se zastavily až před Moskvou. I pravidla bleskové války však vyžadovala, aby byly jednotky v první linii účinně podporovány rychle se pohybujícím samohybným dělostřelectvem – a jednotky Panzerartillerie v tomto ohledu dlouho neměly na bojištích konkurenci. Kniha, věnovaná vývoji tohoto druhu bojové techniky od jejího vzniku v meziválečném období až do konce druhé světové války, nabízí čtenářům přehled všech důležitých typů německých samohybných děl, jejich nasazení na různých bojištích a přímé zkušenosti jejich posádek z boje.
Výklad je založený na pečlivém studiu většinou zatím nepublikovaných pramenů a doplněný množstvím unikátních fotografií i přehledů technických dat, jak jsou ostatně čtenáři knih Thomase Andersona už dávno zvyklí.
Kniha navazuje na předchozí díl věnovaný období 1939–42. Také tady její autor využil informace získané v několika archivech, např. v Bundesarchiv/Militärarchiv ve Freiburgu a National Archives and Records Administration (NARA) ve Washingtonu, a rovněž z nového internetového projektu digitalizace německých dokumentů uložených v archivech Ruské federace (germandocsinrussia), kde byly nalezeny další cenné dokumenty.
Podrobně popisuje průběh nasazování tankové techniky na východní frontě, tentokrát už po selhání blitzkriegu, a to od legendárních tankových bitev u Kurska a urputných střetů v Normandii až po závěrečné fáze bojů u Berlína.
Velký počet dobových fotografií a časté citace z bojových hlášení velitelů a důstojníků wehrmachtu dodávají této knize punc hodnověrnosti a nesporné atraktivnosti.
Četná technická data umožňují udělat si o pokračujícím vývoji německé obrněné techniky ucelený obraz, porovnávat jednotlivé typy strojů, jejich způsob nasazení, silné a slabé stránky, pokrok v jejich řešeních a modernizaci.
Jde o vynikající svazek do knihovny každého zájemce o historii vojenské techniky.
Velký počet dobových fotografií a četné citace ze zpráv velitelů Panzerwaffe, jejich technická hodnocení, požadavky a návrhy dodávají této knize punc hodnověrnosti a atraktivnosti. Autor na základě bohatých archivních zdrojů s pečlivostí sobě vlastní zobrazuje vývoj německé tankové techniky v době, kdy postupně bylo čím dál jasnější, jak zásadní roli tanky na bojištích v Evropě sehrají. Proti sobě jsou tu postaveny různé koncepce předních zastánců používání tanků, oficiální německé dokumenty a příslušná technická data umožňují udělat si o impozantním vývoji německé obrněné techniky ucelený obraz, porovnávat jednotlivé typy strojů, způsob užití, silné a slabé stránky, pokrok v jejich řešení a modernizaci. Zachyceny jsou významné bojové operace v prvních třech letech druhé světové války, kdy od naprosté převahy v úvodních fázích války dospěla německá válečná mašinerie na hranici svých možností.
Celá desetiletí po svém vstupu na bojiště II. světové války fascinuje německý těžký tank všechny obdivovatele vojenské techniky. A nejen je, neboť jeho impozantní vzhled vzbuzuje respekt i u laiků. Právě tomuto obávanému stroji věnuje ve své publikaci pozornost specialista a uznávaná autorita na německé obrněnce, který strávil několik let v archivech v evropských archivech a v USA, aby zveřejnil dosud skrytá či málo známá fakta a dosud nepublikované fotografie.
