Klinická výuka je vitální součástí pregraduální profesní přípravy zdravotnických pracovníků. Zajištění interdisciplinární klinické výuky, spolupráce mezi vzdělávacími institucemi a klinickými pracovišti, příprava studentů na nové role a způsoby vzdělávání na pracovišti jsou v tomto procesu klíčové.
Cílem monografie je v ucelené podobě zpracovat problematiku tří typů aspektů klinického výukového prostředí: aspektů terminologických (pojmenování rolí, procesu, metod vedení studentů), organizačních (modely klinické výuky, strategie vedení a hodnocení na pracovištích) a metodických (nástroje auditu).
Monografie zároveň poskytuje srovnávací a souhrnný přehled specifických faktorů ovlivňujících proces klinické výuky ve zdravotnických zařízeních z pohledu studentů a participujících pracovišť. Může být užitečným a jedinečným zdrojem informací pro odbornou komunitu, která se podílí na vytváření efektivního klinického prostředí.
Ocení ji především učitelé, mentoři a studenti mentorství, resp. pracovníci vzdělávacích institucí a zdravotnických zařízení spolupracujících na klinické výuce.
Nedostatečná spolupráce pacientů v léčbě chronických onemocnění je v odborných diskusích dlouhodobě diskutovaným problémem s negativními klinickými a ekonomickými důsledky.
Laické představy, přesvědčení pacientů o onemocnění jsou významným faktorem ovlivňujícím jejich proces vyrovnávání se s onemocněním, zvládání nároků léčby, spolupráci pacientů v léčbě a v konečném důsledku její úspěšnost.
Cílem monografie je v ucelené podobě zpracovat problematiku subjektivního pojetí onemocnění pacientů a její uplatnění v tvorbě edukačních programů, resp. v individualizaci edukace. Publikace by tak měla přispět k obohacení, rozšíření pohledu na instrumentální obsah edukace o specifické podpůrné intervence zaměřené na ovlivnění nesprávných přesvědčení pacientů.
Monografie je primárně určena odborné komunitě z různých vědních oblastí (psychologie zdraví, ošetřovatelství, psychoterapie, medicíny, sociologie), které se zabývají psychosociálními aspekty chronických onemocnění, péčí, včetně edukace.
Je ojedinělou odbornou publikací, která zpracovává problematické oblasti měření kvality života specifické pro ošetřovatelství. V rámci něho je kvalita života vymezená jako výsledek a ukazatel ošetřovatelské péče. Publikace se věnuje posuzování kvality života v souvislosti se zdravím a s nemocí. V úvodní části shrnuje teoretická východiska a praktická doporučení, jakými metodami lze kvalitu života pacientů sledovat a měřit. V části pro praktické využití se autorka věnuje sledování kvality života u pacientů napříč spektrem chorob - např. u onemocnění akutních, chronických, onkologických, podle věku pacientů. Publikace se svým zaměřením dotýká nejen posuzování kvality péče jako takové, ale postihuje také řadu etických aspektů práce sestry.
