Barbara Berger

USA… Narodila se v USA. Její otec pracoval jako vysoký vojenský důstojník v Pentagonu. V šedesátých letech protestovala s přáteli pro válce ve Vietnamu. Při protestech se seznámila se svým přítelem, se kterým proti přání rodičů utekla a v 18 letech se za něj provdala. Jelikož její manžel již dosáhl plnoletosti, stal se jejím zákonným zástupcem. Jelikož věřili, že válka ve Vietnamu je nespravedlivá a neoprávněná, snažili se o zrušení povolávacího rozkazu pro manžela. Jediným návrhem, který dostali, bylo, aby zběhnul. PRYČ Z AMERIKY… Několikrát se tedy pokoušeli opustit zemi (chtěli do Velké Británie nebo Kanady), ale díky otcovým konexím byli vždy vráceni. Nakonec se jim podařilo dostat do Mexico City se 150 dolary v kapse, neznalostí jazyka a prostředí. Při bloumání parkem a přemýšlení, co dál se životem, se seznámili s pouličním umělcem. Svěřili mu svůj příběh a on jim navrhl, že je vezme s sebou do Švédska a postará se o ně.

SKANDINÁVIE… Tím mužem byl Ragnar Johansson a skutečně je do Švédska v únoru 1966 vzal po několika měsících, které strávili s jeho rodinou v městečku Zihuatanejo. S pomocí Ragnarova bratra, který byl šéfredaktorem největších švédských novin (Dagens Nyheter) se náhle stali slavnými. Vystupovali s manželem v televizi, zpívali „protest songy“, vystupovali na demostracích…Aby se Barbara zbavila traumat z dvouletého utíkání, začala si své zážitky zapisovat. Jednou je ukázala jednomu příteli a ten je bez Barbařina svolení poskytl jednomu z největších švédských nakladatelů (Wahlström & Widstrand). Ti se okamžitě rozhodli její zápisky knižně (kniha The Journey, 1968).Do Dánska Barbara přijela na tribunál Bertram Russel War Crimes a i tam se stala malou celebritou, když její knihu vydali (Rhodes) i v Dánsku. Vydání knihy v Rusku nedovolila. Pracovala jako novinářka, měla svůj vlastní sloupek a když se začala stávat známou, všeho nechala a odjela se svým dánských manželem do Indie. S Američanem, se kterým utekla ze Států se rozvedla a vzala si Dána, aby získala povolení k pobytu (jinak by ji deportovali).

AFGHANISTÁN… S druhým manželem prožila také dobrodružství v Afghanistánu (1969). Když stopovali z Istanbulu do Kábulu, zažili obrovskou explozi v Teheránu, díky níž její manžel oslepl. Potřebovali se dostat přes „zemi nikoho“ a tak chytli autobus s jinými hippies, kteří se nabídli, že je vezmou do Heratu. Někde uprostřed cesty se autobus rozbil a oni putovali dál v kruté zimě (-30°C). Manžel dostal pneumonii,..byl na pokraji smrti…  Nakonec musela zavolat o pomoc svému otci. Ten zařídil, že je ubytovali na americké ambasádě na tak dlouho než byli znovu schopni odjet a stopovat zpět do Dánska. Když se vrátili do Dánska, vážila Barbara 48 kg a ještě velmi dlouho se léčila…

UVĚDOMĚNÍ TĚLA… Zpět v Dánsku objevila makrobiotiku jako novou možnost, jak se cítit skvěle (po prožitých útrapách v Afghanistánu). Napsala několik knih, například Eat Brown Rice and Make Revolution. Publikovala v mnoha zemích Evropy. Hodně cestovala po Evropě, ale navštívila také Maroko. Otevřela v Kodani Makrobiotické centrum „Last Chance Café“. Zplodila tři syny. Pracovala „do roztrhání těla“ až v roce 1982 zkolabovala…Padla až na dno a několik měsíců nebyla schopna se „vyhrabat“. Ztratila veškerou sebedůvěru, prožívala hrozné záchvaty úzkosti. Po několik měsíců nemohla vyjít ven. Její Centrum zbankrotovalo. Její manželství trvající 18 let se rozpadlo, zůstala sama se třemi dětmi, bez peněz. Pak se vše pomalu začalo zlepšovat. Barbara začala studovat, jak vlastně pracuje mysl. Chtěla se po dvaceti letech také usmířit se svými rodiči, ale to se jí bohužel nepovedlo. Vrátila se tedy do Dánska, kde už zůstala.

ZVLÁDLA TO SAMA… Nějací Američané jí nabídli, že, pokud potřebuje peníze, může pro ně psát reklamní slogany.  Přijala a hned začala. Přečetla Napoleona Hilla a vizualizovala si vlastní úspěch. Za šest měsíců byla už zavedená jako copywriterka na volné noze. Vydělávala tolik peněz jako ještě nikdy ve svém životě. Najednou mohla sama živit sebe a své děti. Napsala další knihu, poprvé o mentálních technologiích a tom, jak mysl pracuje.Bláznivě se zamilovala do Rakušana, který pracoval v Grónsku, třikrát za ním přijela přímo tam. On se pak přestěhoval za ní do Dánska, ale nefungovalo to, protože příliš pil.

DO AMERIKY A ZPĚT… Potkala Dána a vzala si ho. Vzdala se kvůli němu svého života i práce a následovala ho do Atlanty (Georgia), kde pracoval jako diplomat. Život na Jihu znamenal pro Barbaru a její syny velký kulturní šok. Nejstarší syn (tanečník, 17 let) navštěvoval „proslulou“ školu, kde byl jediným cizincem a jedním z mála bílých dětí. Za to, že v kavárně políbil černé děvče, ho dokonce zbili členové gangu Black Muslims. Po neuznané stížnosti na školu se rodiče rozhodli dát chlapce do soukromých škol. Za rok se vrátili do Dánska. Barbara navázala na svůj starý život a vzkřísila svou reklamní firmu. Brzy už zase prosperovala. Manželství trvalo dva roky.Práce ji velmi stresovala, vedla bohatý společenský život. Začala seriózně studovat vědu o mozku a myšlení. Důkladně se ponořila do spiritualismu.

UVĚDOMĚNÍ DUCHA… V roce 1994 se přestěhovala do větších prostor a rozhodla se pro třítýdenní dovolenou. Procházela se v lese a meditovala na plážích. Jednoho dne seděla na pláži a najednou, jako by ji někdo řekl: „Tady máš název – Road to power/Fast food for the soul (Cesta k vnitřní síle, Metafora 2004), tady máš obsah…jdi domů a napiš to…“ Tak šla a psala. Šlo to opravdu snadno. Když nenašla nikoho, kdo by měl zájem knihu vydat, vydala ji sama. (Založila se svým synem Timem Rayem vlastní vydavatelství BeamTeam Company). Kniha měla velký úspěch, Barbara začala přednášet a přitom stále pokračovala s prací ve své reklamní firmě. Díky úspěchu knihy svou kariéru teď dělila na dvě skupiny – spisovatelka a podnikatelka – poskytovala rozhovory pro národní televizní stanice a rádia, ale také přednášela pro členy Rotary Clubu. Oblíbení autoři: Stuart Wilde, Catherine Ponder, Deepak Chopra, Emmet Fox, Florence Scovel Shinn, Ernest Holmes, Emma Curtis Hopkins, Alice Bailey.Studuje: metafyziku, vědu o mozku a myšlení, mentální technologie a spiritualismus.Se svým synem Timem Rayem pořádají přednášky a workshopy věnující se spiritualismu, fungování mozku a myšlení, mentálním technologiím.O těchto oblastech napsala: Gateway to Grace, Mental Technology, The Spiritual PathwayTim Ray napsal: Starbrow, Starwarrior Chcete-li, můžete ji navštívit na webových stránkách.Rovněž se můžete podívat na rozhovor z YouTube.com.V dubnu 2008 navštívila Barbara Bergerová i se synem Prahu. Stali se hosty veletrhu SVĚT KNIHY 2008, besedovali se čtenáři a představovali knihu Jste opravdu šťastní?

Rozhovor, který autorka poskytla pro www.portalknihy.cz. :KNIŽNÍ KLÍČ KE ŠTĚSTÍ „Prahu jsem navštívila vůbec poprvé a moc se mi líbí. Jsem ráda, že jsem i českým čtenářům mohla předat své poselství, jak být v životě šťastní,“ vyznala se spisovatelka Barbara Bergerová, která se synem Timem Rayem přicestovala z Dánska na pozvání nakladatelství Metafora.Na veletrhu Svět knihy 2008 představila svoji novou, motivační knihu se sugestivním názvem Jste opravdu šťastní? aneb 10 kroků ke šťastnému životu. Co bylo impulsem k jejímu napsání? V narozeninový den jsem jen tak ležela na kanapi a přemítala, co jsem se za těch šedesát let vlastně naučila. A hlavně, co bych měla udělat, abych další roky prožila ještě příjemněji. Jen tak pro sebe jsem začala sepisovat seznam toho, co ke štěstí nutně potřebuji. Zjistila jsem, že má všeobecnou platnost, tak jsem ho rozpracovala do podrobností a kniha byla na světě. V čem tedy spočívá hlavní princip spokojenosti? Za doslova revoluční pokládám myšlenku, že když chceme změnit život k lepšímu, bezpodmínečně musíme opustit zažitý, stereotypní a ubíjející styl myšlení. Podvědomí je neuvěřitelně mocné a promítá se do každodenního bytí. Vnější okolnosti, události a zážitky totiž nejsou příčinou našeho neštěstí, to tkví přímo v nás neboli v tom, jak neblahou realitu vnímáme a jak o ní přemýšlíme. V knize uvádím techniky, díky nimž se při troše snahy úplně každý může optimistickému myšlení naučit. Jste šťastná? Jistě a také vím, že můžu být ještě šťastnější, když na tom budu pracovat. Stačí i zdánlivá maličkost – pravidelně si opakovat větu: „Každý den se v každém ohledu cítím lépe a lépe.“ Je neuvěřitelné, jak to na přeprogramování podvědomí zabírá. Prožila jsem hodně dramatických chvil, několikrát jsem padla úplně na dno, psychicky se zhroutila, takže opravdu vím, o čem hovořím.

Foto autorky: Kamil Varcoller