Akademických publikací mapujících hudební ziny – tedy na koleni vytvářené časopisy – u nás zatím mnoho nevyšlo. A přitom je o čem psát. Samizdatová, protistátní či subkulturní publicistika se mezi námi vyskytuje už celé století a skutečný boom nastal v devadesátkách, kteroužto vlnu později pohřbil příchod internetu a vyhoření stávající aktivistické generace.Přestože autoři knížky evidentně působí v akademické sféře a subkulturám se věnují z pozice badatelů, je evidentní, že jsou sami její součástí. V úvodu se přiznávají k autorství webu ziny.info, kde kolektiv nadšenců buduje databázi zinů velmi širokého záběru. V závěru knihy formulují možná až odvážné teze. Třeba tvrzením, že „tím, že se zinsteři zaměřovali na žánrově nebo politicky a společensky marginalizovaná a mnohdy kontroverzní témata, pomáhali otevírat debatu o společenských fenoménech, které se často později staly tématy nejen mediálního mainstreamu, ale dokonce i globální politiky.“
Celou recenzi si můžete přečíst na lacultura.cz