Sůva ze Smrčí

& Vláďa Budínský a Jirka Třmínek - sajdkáristé s velkým srdcem

Sůva ze Smrčí

Ukázky z E-knihy

truck

99 % titulů skladem

postovne

Poštovné od 49 Kč

ukazka

Ukázky u většiny knih

postovne

Doprava nad 999 Kč zdarma

Sajdkárové závody byly odjakživa nejatraktivnější motocyklovou disciplínou. V době, kdy neexistovaly televizní přenosy, chodilo na motocyklové závody neuvěřitelné množství diváků. A v sajdkárech bylo na co koukat! Lidé obdivovali jejich jezdce, kteří zejména v zatáčkách předváděli nejen výkony svých strojů, ale i doslova akrobatickou obratnost. Padesátá léta po válce byla dobou jejich největšího rozvoje. Závodilo se na tom, co bylo. Na amatérsky upravovaných strojích z předválečných let i na zbytcích z výzbroje poraženého Wehrmachtu. Byla to doba nadšení, kdy se jezdilo ne pro peníze, ale pro radost ze sportovního zápolení. Jednou z výrazných osobností té doby byl Rudolf Sůva. Kluk ze Smrčí nad Železným Brodem, který o sobě tvrdil, že je "nejrychlejším pekařem", když přes týden rozvážel housky v sajdě motorky, se kterou v neděli závodil. Velmi brzy se vypracoval mezi nejlepší. Jezdil nejen rukama, ale hlavně "srdcem" a dobře věděl, že sajdkáry vyžadují nejen dokonal
ou souhru, ale především naprostou vzájemnou důvěru jezdce i jeho spolujezdce.
Ale to nakonec poznáte z jeho vyprávění sami...

Datum vydání:

18.08.2014

Nakladatel:

Grada

Jazyk:

Čeština

Počet stran:

104

Žánr:

Retro

Vazby knihy:

Pevná šitá vazba

Katalogové číslo:

6821

Formát stran:

170×240

ISBN tištěné knihy:

978-80-247-5390-4

Načítání hodnocení...

Představujeme autora

autor

Hošťálek Petr

Petr Hošťálek *8. 8. 1943
Narozen v Mladé Boleslavi, městě automobilů, takže vztah k motorismu a všemu, co se točí, má nejspíš od tamních sudiček. Půl života žil v Liberci a severní Čechy ho hodně poznamenaly. Pak v létě 1976 přesídlil na jih, do Českých Budějovic, kde ho najdete dodnes.
Po předchozí úspěšné povídkové knížce „Benzín už nevoní, ale já to ještě stihnul“ vám tentokrát nabízí neméně čtivé pokračování „Motorkářův anděl strážný“, které (jak už titul evokuje) je o příbězích napínavějších. Protože anděla strážného ale měl vždycky dost rychlého, všech se šťastným koncem.
Žádnou životní výzvu si nenechal ujít, takže má za sebou nejen nespočetné tisíce kilometrů za řídítky, ale i dlouhé expedice evropsko-asijským kontinentem, a na nejrůznějších motocyklech své sbírky, hlavně těch silných a rychlých, jezdí dodnes.
Jen pár týdnů před vydáním téhle knížky si užíval adrenalin za řídítky závodního bavoráka na dráze autodromu. Má ho od svých devatenácti a říká, že je nádhernou ukázkou techniky, která dokonale funguje nejen dík jednoduché a promyšlené konstrukci, ale i naprosté absenci elektroniky a všech nechtěných dnešních asistentů.
Jak tvrdil už posledně, je starej, teď dokonce o tři roky starší, a lepší to nebude. Pořád má jen tlačítkový telefon, poslouchá jazz a country, a na to, aby si užil rychlou zatáčku, džípíesku nepotřebuje…