Poruchy imunity – ať již vrozené, nebo získané – patří mezi medicínsky, společensky a ekonomicky velmi závažnou problematiku. Stoupající trend výskytu těchto stavů vede k tomu, že prakticky každý lékař jakékoliv specializace se s těmito pacienty setkává. Jako imunodeficience v klinice stále označujeme stavy, které vedou především k poruše jedné ze základních funkcí imunity, a to obranyschopnosti proti mikroorganismům.
Proto je nejčastějším klinickým projevem imunodeficience zvýšená náchylnost k infekčním chorobám. Ale čím dál více se ukazuje, že poruchy imunitního systému mohou vést k velmi rozmanitým klinickým manifestacím podle toho, jaká složka imunity je postižena, ve kterém věku k postižení dojde, jaké je prostředí, ve kterém pacient žije, jakými jinými chorobami trpí, jak a kde je porušen gen zodpovědný za určitý defekt a jakou jinou genetickou výbavu pacient má.
Kniha poskytuje všeobecný přehled o mechanismech imunity, základních jednotkách vrozených imunodeficiencí a stavech, které nejčastěji vedou k sekundárním imunodeficiencím. Knihu ocení zejména internisti, pediatři a praktičtí lékaři pro děti i dospělé.
V úvodu knihy je zrekapitulována základní informace o funkci imunitního systému a jeho poruchách. Druhá část obsahuje základní popis laboratorních metod používaných v diagnostice imunopatologických stavů, jejich principů, úskalí, včetně ekonomických aspektů. Třetí část je zaměřena na stanovení parametrů buněčné i humorální imunity, indikace, možnosti metodického výběru stanovení, výhody a nevýhody jednotlivých druhů metodik ke stanovení určitého parametru, indikace k vyšetření i interpretace patologických výsledků. Stručně je zmíněna i laboratorní problematika transplantační a protinádorové imunity. Poslední část je zaměřena okruhově na soubor doporučených vyšetření při podezření na jednotlivé imunopatologické stavy (alergie, autoimunita, imunodeficience).
Imunologie je velmi mladá disciplína medicíny, která prolíná všemi lékařskými obory. Téma je mimořádně závažné a aktuální, a proto najde kniha své cílové čtenáře mezi praktickými lékaři i specialisty (zejména starší generace, kteří se o autoimunitních chorobách prakticky během svých studií neučili).Kniha může sloužit i jako poučný, přitom odlehčený studijní materiál pro studenty medicíny ev. přírodovědy. Složitá problematika autoimunity je podána velmi jasně a srozumitelně, i když částečně zjednodušeně.Popularizační charakter knihy přitáhne jistě i vzdělané pacienty, kteří autoimunitou trpí, zejména, pokud jim ji doporučí ošetřující lékař. /Vzhledem k prevalenci autoimunitních chorob - asi 5% populace, jde řádově o půl miliónu potenciálních čtenářů v České republice./Právě ucelený pohled na autoimunitu dodává této knize jedinečnost a dosud taková monografie na našem trhu vydána nebyla.Útlá monografie je doplněným, rozšířeným a českým poměrům přizpůsobeným překladem knihy prof. Yehudy Shoenfelda AUTOIMMUNE DISEASES "THE ENEMY FROM WITHIN. Překladu a úprav se ujaly na žádost prof. Shoenfelda přední odbornice na autoimunitní choroby, zakladatelka české klinické imunologie prof. Terezie Fučíková a její žákyně prof. Jiřina Bartůňková. Ponechán je původní charakter monografie...* * *Je stručně vylíčena základní funkce imunitního systému i okolnosti, které vedou k tomu, proč se původně prospěšná obranná imunitní reakce zvrhne do sebepoškozujícího zánětu. Ten pak může způsobit chronická invalidizující onemocnění, jakými některá autoimunitní onemocnění jsou. Upozorní navíc, že je mnohdy nevhodné posilovat "oslabenou imunituu", která ve skutečnosti začíná selhávat právě opačným směrem - nepřiměřenými reakcemi.Je uveden i přehled jednotlivých zástupců široké plejády autoimunitních chorob, které navenek vypadají jako zcela odlišná onemocnění (např. roztroušená skleróza, cukrovka I. typu, revmatoidní artritida...), ale jejich patogeneze, a tudíž i léčba bývá velmi obdobná. Jak patogenezi, tak možnostem léčby autoimunitních chorob jsou věnovány samostatné kapitoly. Kniha je doplněna několika souhrnnými tabulkami, barevnou přílohou s některými typickými klinickými příznaky autoimunitních chorob, rejstříkem a odkazy na další literaturu věnovanou této problematice, obvykle specializovanou již více na jednotlivé choroby.
Imunodeficience jsou stavy charakterizované zejména zvýšenou náchylností k infekcím. Primární imunodeficity jsou obvykle vrozenou poruchou genu(ů) kódujících některé proteiny důležité pro funkci imunitního systému, sekundární imunodeficity jsou získané v průběhu života jedince a jsou důsledkem působení vnějších nebo vnitřních faktorů. Primární imunodeficity jsou poměrně vzácné, jejich studium však přispívá k obecnému pochopení funkce jednotlivých složek imunity. Sekundární poruchy imunity jsou velmi časté a jejich incidence stoupá a svojí četností představují závažný medicínský problém.
Kniha je zaměřena na oba aspekty imunodeficiencí a shrnuje nejnovější poznatky z literatury i vlastní zkušenosti autorky v oblasti diagnostiky a léčby těchto stavů.
Druhé vydání zahrnuje podstatné novinky, které se objevily od prvního vydání: Novinky se týkají především problematiky primárních imunodeficiencí. Z klinického hlediska se jedná, tak jako v případě většiny primárních imunodeficiencí, o raritní případy, se kterými se i specialista-imunolog setká za život jen ojediněle. Aby nevznikla disproporce mezi oblastí primárních imunodeficiencí – z klinického hlediska více okrajovou – a sekundárních imunodeficiencí (velmi početnou skupinou pacientů), novinky jsou soustředěny především do rozsáhlé tabulky č. 7. V oblasti sekundárních imunodeficiencí nedošlo k zásadním ani převratným změnám – kapitoly jsou doplněny o novější citace k uvedené problematice a některé drobné inovace.
Autorský kolektiv druhého vydání se rozšířil o prof. MUDr. Annu Šedivou, CSc., a MUDr. Aleše Jandu.
Kniha je určena spíše pro postgraduální studium, uvítají ji kromě imunologů hlavně internisté a příbuzné obory.
Kniha, která je koncipována jako stručná příručka pro studenty a klinické i laboratorní pracovníky zabývající se imunologií, obsahuje základní informace o funkci imunitního systému a jeho poruchách, popisuje indikace k vyšetření, laboratorní metody i interpretace patologických výsledků.
