Milan Syruček, známý autor, publicista a novinář, vydal za svůj život téměř 40 knih s aktuálními a náročnými tématy. Až dosud ho však nenapadlo věnovat se věcem a situacím zdánlivě běžným. Ale nebyl by to on, kdyby si i v těchto drobnostech nenašel to důležité a obohacující. O své nejnovější knize sám autor říká: „Jezdil jsem a létal světem, abych objevil něco neznámého, byl jsem za polárním kruhem, v tropické džungli, vrtulníkem po Sibiři, ale až dosud mě nenapadlo, abych zkoumal, jaké je vlastně to okolí, které mě už roky obklopuje, ale jemuž jsem nevěnoval sebemenší pozornost. Tak vznikla tato kniha, která v mé mysli uzrávala celá léta, aniž jsem to vlastně tušil.“
Když 24. února 2022 zahájila Ruská federace invazi na Ukrajinu, nešlo o překvapivý akt, ale o důsledek dlouhotrvajícího napětí. V aktualizovaném vydání knihy se publicista a novinář Milan Syruček pokouší zjistit, kam až kořeny současného konfliktu sahají.
Aktualizované vydání knihy Milana Syručka, dlouholetého novináře se specializací na zahraniční politiku.
Původní text vznikl jako reakce na události, které eskalovaly v roce 2015, na jaře 2022 ho autor doplnil o skutečnosti posledních let, které vyústily ráno 24. února ruským útokem na Ukrajinu. Příčiny dlouhodobé rusko-ukrajinské krize je však nutné hledat v dávné minulosti a pochopení dlouhodobých sporů není jednoduché.
„Obě země, Ukrajinu a Rusko, znám od roku 1956, mnohokrát jsem tam pobýval, zamiloval jsem si celý kraj od karpatských hor po jakutské. Stejně tak jsem si oblíbil lidi, kteří tam žijí, a jak se říká, v potu tváře dobývají svůj vezdejší chléb. Řeč však není o přátelství, bavíme se o konfliktu, který s tím nemá nic společného. Přerostl rámec jakéhokoliv přátelství, protože je svou podstatou nepřátelský – a nejen vůči lidem obou zemí, ale také vůči ostatnímu světu, a zvláště pak Evropě.
Bezprostřední rozbuškou byl kyjevský Majdan, ale jak to tak bývá, kořeny je třeba hledat hluboko v historii. Není to snadné hledání. Historie vůbec, a zvláště historie obou států, je obestřena mnoha mýty.
Mýty rusko-ukrajinských vztahů přepisují dějiny. Tím přepisují současnost. A budoucnost? Povede v „tupik“ – slepou uličku, nebo se přece jen najde přijatelné východisko? Pro Ukrajinu, pro Rusko, pro celou Evropu?“
Proč vlastně proběhla listopadová revoluce 1989 tak pokojně? Jakou osobní úlohu sehrál Michail Gorbačov v tom, že proti demonstrujícím nezasáhly ani naše armáda, bezpečnost či milice, ač byly připraveny? A nakolik v tom sehrál významnou úlohu fakt, že Gorbačov si Prahu oblíbil? Kolikrát ji vlastně navštívil a oč se především u nás zajímal?
To je jen část otázek, které se autor Milan Syruček pokouší zodpovědět. Popisuje však nejen Gorbačovův vztah k naší republice, ale vrací se i k jeho úloze při zachování světového míru, zvláště pak ke schůzkám s americkým prezidentem Ronaldem Reaganem, jichž se jako novinář osobně účastnil. Přibližuje nám rovněž jeho pohnutý život, který začal ve vesnici Privolnoje, kde přišel na svět ve stodole na slámě, studium na moskevské univerzitě v Moskvě, i cestu hierarchií komsomolských a stranických funkcí až k té nejvyšší. Chtěl změnit SSSR a zachránit mír. Ač se mu to druhé zdařilo, v tom prvním přáni neuspěl, docílil opaku. Proč k tomu došlo? A co vůbec dnes dělá jako „důchodce národního a mezinárodního významu“, jak sám sebe nazval?
Rok 2016 je rokem Françoise Mitterranda: uplývá v něm sto let od jeho narození a dvacet let od jeho smrti. Světlo světa spatřil 26. října 1916 a skonal 8. ledna 1996. Mezi těmito daty je téměř osmdesát let jeho života. Jaký byl?
Byl nejen pohnutý, ale také v mnoha ohledech až dosud značně tajemný. Už jeho původ. Historici a novináři, kteří zkoumali jeho rod, dospěli k závěru, že byl vlastně vzdáleným bratrancem věčného následníka anglického trůnu, prince Charlese. Větší tajemno se skrývá v samotném Mitterrandově životopisu, a to již od jeho studentských let. Dodnes není plně objasněn atentát na jeho osobu u pařížské Observatoře. Odehrál se, nebo byl inscenován, aby zvýšil Mitterrandovu popularitu? Nebo za ním stáli vládní činitelé, aby zdiskreditovali vůdce levicové opozice?
Jeho politickou kariéru provází více dosud ne zcela objasněných rozhodnutí, zákulisních jednání, skandálů jeho přívrženců. Přesto zůstával v úřadě nejdéle ze všech francouzských prezidentů…
Milan Syruček zasazuje osud Françoise Mitterranda na pozadí dějin Francie 20. století a odhaluje dosud málo známá fakta jak o prezidentovi, tak o zemi, jíž vládl.
„Obě země, Ukrajinu a Rusko, znám od roku 1956, mnohokrát jsem tam pobýval, zamiloval jsem si celý kraj od karpatských hor po jakutské. Stejně tak jsem si oblíbil lidi, kteří tam žijí, a jak se říká, v potu tváře dobývají svůj vezdejší chléb. Řeč však není o přátelství, bavíme se o konfliktu, který s tím nemá nic společného. Přerostl rámec jakéhokoliv přátelství, protože je svou podstatou nepřátelský – a nejen vůči lidem obou zemí, ale také vůči ostatnímu světu, a zvláště pak Evropě.
Bezprostřední rozbuškou byl kyjevský Majdan, ale jak to tak bývá, kořeny je třeba hledat hluboko v historii. Není to snadné hledání. Historie vůbec, a zvláště historie obou států, je obestřena mnoha mýty.
Mýty rusko-ukrajinských vztahů přepisují dějiny. Tím přepisují současnost. A budoucnost? Povede v „tupik“ – slepou uličku, nebo se přece jen najde přijatelné východisko? Pro Ukrajinu, pro Rusko, pro celou Evropu?“
Již sedmdesát let probíhá pátrání po ztracených nebo ukradených insigniích Karlovy univerzity. Univerzitní žezla, medaile, zakládací listiny a archiválie zmizely na konci druhé světové války. Dosud se ani nepodařilo zjistit, jestli jsou sedm set let staré symboly, neodmyslitelně patřící k imatrikulacím nebo promocím, ještě na světě.
Zveme vás na dobrodružnou pouť pátrání po jejich stopách. Pouť, jejímž cílem možná zatím nebude jejich znovunalezení, ale může jím být alespoň výzva, aby se v bádání pokračovalo. Než se však vydáme na složitou cestu, podobnou hledání jehly v kupce sena, seznámíme se blíže s univerzitou a její historií. Bez pochopení toho, jak vznikla a vyvíjela se, kolika úskalími musela projít, jaké tvrdé boje sváděla o svou existenci, by nám unikl nedozírný význam jejích symbolů a důkaz, že Karlova univerzita je skutečně naší, českou univerzitou.
Z posudku profesora Zdeňka Beneše:
Kniha se zabývá osudy historických dokumentů a zejména insignií Karlovy univerzity v Praze, které zmizely na konci druhé světové války. Tuto historii vřazuje do širších souvislostí jak dějin vzdělanosti a univerzit, tak i politických podmíněností tohoto vývoje. Pozornost pochopitelně soustřeďuje na období okupace republiky a zejména roku 1945 a odvážení univerzitních archiválií z Prahy; zde uvádí řadu nových či dosud obecně neznámých faktů. A protože je psána jako kniha s převážně populárně naučným cílem, je třeba ji právě proto přivítat i jako vítanou informaci obecně kulturního a navíc dnes také aktuálního dosahu.
Prof. PhDr. Zdeněk Beneš, CSc.
Ústav českých dějin Filozofické fakulty a Ústav dějin křesťanského umění Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy
