Když Spojenci v roce 1944 zahájili pokus o průlom v Normandii, záhy bylo jasné, že nad Němci nebude snadné zvítězit a že každý kousek území na cestě do Berlína obsadí až po těžkých bojích. Tato knížka se zaměřuje na urputné bitvy mezi německým tankem PzKpfw IV a americkým M4 Sherman, k nimž došlo v samém středu rozhodující fáze II. světové války.
ba tyto typy patřily mezi nejvíce vyráběné tanky na německé resp. americké straně a byly tradičními protivníky, kteří se opakovaně střetávali ve středomořském prostoru. Po celou dobu jejich dlouhé služby vznikla u obou tanků řada technických zdokonalení a modifikací. Došlo i k posunu v jejich původním určení - nicméně oba zůstaly na západní frontě v předních liniích.
Autor knihy, odborník na tankovou techniku, vybízí čtenáře k detailní prohlídce stísněných prostor těchto obrněných dříčů a současně nabízí barvitý popis s pomocí technických kreseb spolu se sérií dobových i soudobých fotografií, které věrně zachytily podmínky života osádek.
Tankové boje svedené na území Sovětského svazu v létě roku 1941 byly největší za celé období II. světové války. Překonaly dokonce i známou bitvu u Kurska z roku 1943. Byly to skutečně největší tankové boje v dějinách vojenství.
Tato kniha zkoumá dva vyrovnané soupeře, kteří se tehdy postavili proti sobě – německý PzKpfw 38(t) a sovětský BT-7. Oba tyto tanky se vyznačovaly srovnatelnou velikostí a palebnou silou jakož i zahraničním původem. PzKpfw 38(t) byl původní československou konstrukcí, zatímco BT-7 se vyvinul z amerického tanku konstruktéra Christieho.
Zajímavá studie, doplněná barevnými ilustracemi a mnoha archivními i současnými fotografiemi, hodnotí výkony, přednosti i slabé stránky těchto dvou tanků na širším pozadí doktríny vedení tankové války, platné v počátečních fázích operace Barbarossa.
Zkušený autor a expert na bojovou techniku druhé světové války analyzuje průběh střetnutí mezi dvěma vysoce kvalitními tankovými konstrukcemi. Dva nejlepší tanky rané fáze blitzkriegu - německý PzKpfw III a francouzský Somua S 35 - svedly v květnu 1940 v okolí belgických měst Hannut a Gembloux na tzv. Gemblouxské plošině největší tankové boje, jaké do té doby svět viděl. PzKpfw III, snoubící v sobě vynikající palebnou sílu s vysokou mobilitou, těžily z výhody, kterou skýtalo inovativní řešení v podobě tříčlenné osádky věže. Propracovanou německou taktiku vedení tankového boje umocňovala dobrá soudržnost malých jednotek a fungující spojení na nižších stupních velení. Francouzské stroje Somua S 35 měly silnější pancéřovou ochranu i větší palebnou sílu než protivníkovy PzKpfw III. Jejich výkon však podstatnou měrou omezovalo archaické řešení konstrukce věže, nutící velitele nejen řídit boj, ale k tomu ještě obsluhovat hlavní zbraň tanku.
Americký stíhač tanků M10 Gun Motor Carriage (GMC) a německé útočné dělo Sturmgeschütz (StuG) III byly v letech 1944-1994 neopěvovanými tažnými koňmi bitevních polí v severozápadní Evropě. StuG III byl bezvěžový stroj s nízkou siluetou, který byl zpočátku určen k poskytování přímé palebné podpory pěším útvarům. Později však dostal silnější výzbroj a byl nasazován proti nepřátelským tankům. V roce 1944 byl naopak M10, původně vyvinutý jako stíhač tanků, ale zranitelný palbou německých pancéřů, stále častěji nasazován jako prostředek palebné podpory pěchoty. Tato dvě obrněná bojová vozidla se během jedenáctiměsíčního tažení Spojenců z Normandie do srdce Reichu opakovaně utkávala, zejména v okolí Cách v říjnu 1944. Tato bohatě ilustrovaná kniha obsahující i speciálně zadané umělecké ilustrace popisuje jejich konfrontaci v závěrečných fázích 2. světové války.
Další svazek edice Duel, který je opět nabitý spoustou technických a faktických informací. Korejská válka (1950-53) poskytla velice zajímavou příležitost srovnat americké a sovětské tanky ze 2. světové války, které původně měly společně bojovat proti německým Tigrům a Pantherům, a nyní stanuly proti sobě na bojišti studené války. Navíc se jejich vzájemné střety odehrály v rámci několika málo měsíců a existuje k nim mnoho statistických analýz, které pomáhají osvětlit relativní výkony severokorejských a amerických tanků v tomto konfliktu. Zaloga rozebírá vlastnosti obou typů tanků, jejich konstrukci a vývoj i způsob nasazení a svým líčením průběhu střetů mezi oběma stranami v divokých podmínkách korejské oblasti a osudů posádek nabízí čtenářům napínavou četbu. V knize je použita rovněž série jedinečných fotografií a bojových schémat.
V centru pozornosti této knihy je bitva u Stonne, která se pro svou zuřivost a krutost přirovnává ke Stalingradu a Monte Cassinu; němečtí i francouzští veteráni jí dali pochmurnou přezdívku "Verdun roku 19400". Na bojišti proti sobě stanuly na straně Wehrmachtu těžké bojové tanky Panzerkampfwagen IV, na straně francouzské armády tanky Char B1 bis. Autor líčí průběh bojů mezi dvěma z nejlepších tanků francouzského tažení, popisuje přístup nepřátelských stran ke způsobu jejich nasazení, problémy s budováním francouzských tankových divizí, jejich nedostatečný výcvik, neúplné vybavení a nepružné velení, rozdílná řešení konstrukce obou tanků, nedostatky i přednosti, kterými protivníka dokázaly pořádně překvapit, lepší taktiku a lepší technickou vybavenost německé strany, která nakonec slavila úspěch.
Zájemci o vojenskou techniku mají možnost prostřednictvím této publikace nahlédnout do málo známé historie tanku T-80, který byl posledním a zároveň nejkontroverznějším tankem zavedeným do sovětské výzbroje před rozpadem Sovětského svazu. Detailní popis a také četné ilustrace dokumentují neobvyklé konstrukční prvky, kvůli nimž byl tento tank tak rozporuplný. Autor seznamuje čtenáře s postupem prací na jeho různých variantách, s výsledky řešení požadavků na zcela nový typ, který měl z hlediska palebné síly, balistické ochrany a mobility předčit stávající řadu T-54. Poukazuje na problémy, se kterými zápasily jednotlivé konstrukční kanceláře ve snaze splnit někdy nereálné představy vedení státu. Na pouhých 48 stránkách knihy je fundovaně a poutavě zachycen celý vývoj T-80 od počáteční konstrukce až po poslední varianty T-84 a tajemný ruský stroj "Černý orell".
Tato knížka představuje první komplexně zpracovaný materiál o historii bojového tanku T-62 v češtině. Zabývá se procesem vývoje tohoto tanku a jeho technickými stránkami, jak dokládá velké množství fotografií a barevných kreseb. Autor podrobně popisuje i jeho bojové nasazení od Sinajské pouště až po drsný terén Afghánistánu a velice živě líčí také zákulisí jeho vzniku. Tank T-62 byl totiž klasickým příkladem kombinace politických zásahů z Kremlu a ambicí mladého závodu na výrobu tanků v průmyslovém zázemí, který se chtěl v očích Kremlu etablovat jako legitimní hráč. Tank se hodně se vyvážel, zúčastnil se válek na straně Egypta a Sýrie. I když je ve srovnání s nejmodernějšími hlavními bojovými tanky už zastaralý, stále budí respekt, a proto zůstane ve výzbroji patrně ještě mnoho let.
Přepad německého opěrného bodu na normandském pobřeží, Pointe du Hoc, se stal legendou a klasickým příkladem zdánlivě neproveditelného bojového úkolu, který nakonec dokázala zvládnout odhodlaná skupina elitních vojáků, rangerů. Jednu z akcí při zlézání těžko přístupných břehů učinily nesmrtelnou úvodní scény filmu Zachraňte vojína Ryana. Pod povrchem celé legendy se však skrývá vážná otázka: bylo nutné tuto přepadovou akci, která stála životy mnoha vojáků, vůbec podniknout? Autor knihy se snaží celou bojovou akci znovu kriticky prověřit a čtenářům nabízí zároveň napínavý příběh nepochybného hrdinství.
Tanky T-54 a T-55 jsou nejdůležitějšími obrněnými bojovými vozidly, používanými v období po 2. světové válce. Účastnily se konfliktů po celém světě, včetně maďarského povstání v roce 1956, arabsko-izraelských válek, války ve Vietnamu, íránsko-irácké války, operace Pouštní bouře, občanských válek na území bývalé Jugoslávie a operace Irácká svoboda. Patřily rovněž mezi hlavní typy nasazené během invaze armád Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968. Autor této knížky se podrobně věnuje vývoji různých verzí a modernizací těchto obrněnců, který byl vzhledem k požadavkům sovětské armády a politickým okolnostem v zemi velice složitý, doprovázený nezměrným úsilím předstihnout v technických parametrech a schopnostech západní tanky. Text doprovází velké množství snímků a kreseb.
Otázka, zda měl na bojištích 2. světové války větší bojovou hodnotu tank Sherman, nebo Panther, zaměstnává vojenské historiky již celá desetiletí. Autor této knihy se rovněž snaží nalézt pravdivou odpověď a opírá se nejen o technické údaje o jednotlivých typech, ale nahlíží také do operačních záznamů, které jsou méně známé. A zjišťuje, že souboj mezi tanky Sherman a Panther předem daného vítěze v podobě německého stroje neměl, že technická nadřazenost nemusí automaticky znamenat úspěch na bojišti. Mnohem důležitější bývají jiné faktory - kvalita a výcvik osádek, taktika a podmínky na bojišti. Cílem této knihy, která proti sobě staví americký střední tank M4A3 Sherman (vyzbrojený kanonem ráže 76 mm ) a německý tank Panther Ausf. G, je popsat jejich vzájemný střet právě z tohoto pohledu.
Čtenářům se dostává do rukou knížka věnovaná nejslavnějšímu vojenskému vozidlu 2. světové války, jehož jméno se posléze stalo legendou. Jak se čtenáři z knížky dozví, cesta k ekonomické a praktické konstrukci vozidla určeného pro základní užitkové činnosti rozhodně nebyla jednoduchá. Variant se objevila celá řada, autor je představuje a dokládá fotografiemi a kresbami, ať jsou to jeepy odlehčené, obojživelné, spojovací, vyzbrojené kulometem či kanonem, super jeepy, létající jeepy atd., každý návrh téměř vždy doprovázely nedostatky, a tak vznikala stále nová vylepšení, navíc se o budoucí výrobu rozhořel mezi potenciálními výrobci ostrý boj, který se řešil až na nejvyšší úrovni.
Operace Pouštní bouře v únoru roku 1991 je fascinujícím příkladem střetnutí mezi moderními tanky amerického a sovětského původu. Na jedné straně stál americký typ M1A1, tehdy pravděpodobně nejmodernější tank na světě, jehož nejnovější verze nebyla stará ani dva roky. Na straně druhé jeho rival z dob studené války, sovětský typ T-72, tvořící páteř výzbroje Rudé armády. Vynikající technická analýza předního znalce vojenské techniky, Stevena J. Zalogy, spolu s podrobnými vzpomínkami velitele tanku M1A1, který svedl boj s iráckými T-72, dělá z této knihy strhující příběh moderního tankového boje. Podrobně je tu podán průběh bojů v Iráku, zejména důvody toho, proč zdánlivě velice silná irácká armáda, její nejlepší obrněné jednotky byly tanky americké armády zcela zničeny, i velmi zajímavý pohled na úroveň tankové techniky a způsob jejího nasazení na samém konci studené války.
V tomto svazku, volně navazujícím na Atlantický val. Francie (Grada, 2009), se autor soustředil na pokračování tohoto pevnostního systému východním a poté severním směrem až po Norsko. Opevňovací práce měly zejména v severských zemích, s jejich nesmírně členitým pobřežím, svá specifika. Výborně jsou doložena množstvím technických údajů a dobovými obrazovými dokumenty, které autor shromáždil, aby doložil, kolik lidských sil a materiálu si vyžádala výstavba různých variant pevnostních objektů, jak obrovské náklady zatížily nacistickou státní pokladnu. Popsáno je podrobně rozmístění pobřežních dělostřeleckých baterií, role Wehrmachtu a válečného námořnictva, a v neposlední řadě také vývoj a uplatnění obranných zařízení, jako byl radar, řízená minová pole a miniponorky.
Druhý díl tetralogie, věnované dramatickým událostem odehrávajícím se na pobřeží Normandie v červnu 1944, čtenářům zprostředkovává nesmírně působivý a faktograficky přesný popis průběhu útoku spojeneckých vojsk v den D na západním křídle, na úseku s krycím označením Utah. Detailní pohled na operace amerických jednotek, mající za cíl dobytí klíčového přístavu Cherbourg a poloostrova Cotentin, a tím definitivní zachycení na území Francie, doprovází mnoho unikátních dobových fotografií, bojových schémat a trojrozměrné mapy.
Atlantický val byl nejambicióznějším německým fortifikačním programem, k jehož vybudování dal Hitler pokyn v roce 1942. Tato kniha se podrobně zabývá jeho výstavbou ve Francii, pomocí četných fotografií a působivých schémat představuje jeho různé úseky a podává velice přehledný rozbor některých nejpřístupnějších opevnění druhé světové války, z nichž se mnohé dochovaly až dodnes. Čtenář se dozví množství detailů o důvodech stavby Atlantického valu, o technickém vybavení jednotlivých pevností, ale také o marnotratném plýtvání lidskými zdroji a materiálem a získá představu, nakolik se tento obludný a vlastně nesmyslný projekt stal projevem Hitlerova architektonického velikášství.
Německý vpád do Polska 1. září 1939 znamenal počátek 2. světové války. Výsledek tažení byl vzhledem k poměru a vybavenosti armád obou států předem rozhodnutou záležitostí. Její průběh se však předvídat nedal. Je proto nesmírně zajímavé sledovat na stránkách této knihy strategii velitelů nepřátelských armád, tím spíše, že tažení do Polska představovalo první ukázku nového stylu vedení války, jenž spojil taktické poznatky Němců z 1. světové války s využitím nových technologií v oblasti obrněných vozidel, bojových letounů a bezdrátového spojení. Nová taktika však měla ještě řadu nedostatků, navíc se Poláci nečekaně houževnatě bránili. Líčení událostí v prvním měsíci války doprovází množství dobových snímků, bojová schémata a mapy.
