Buxbaum Jindřich

Ač vzděláním technik, od dětství tíhne k umění a obzvláště k fotografii. Od narození roku 1953 žije na úpatí malebného podhůří Jeseníků, v Nové Hradečné, v domě postaveném jeho pradědečkem, židovským obchodníkem, počátkem 19. století. Celoživotním vzorem mu byl milovaný tatínek, který jako Žid zažil hrůzná léta genocidy v terezínském ghettu a posléze v Osvětimi. Židovství a otcova zkušenost se mu postupně staly objektem prohlubujícího se zájmu a tvůrčí inspirací. Účelně využívá své vlastní sounáležitosti s komunitou, fotoaparátem proniká do jejího nitra a je vnímán jako její součást. Díky tomu vznikají působivé fotografie zachycující mimořádně výmluvně osobitou, až tajemnou atmosféru bohoslužeb, svátků i všedního, byť rituálními obřady a zvyklostmi rámovaného života. Je mu umožněno fotografovat na místech, kam je běžným lidem vstup zapovězen. Svou přítomností nijak neruší hloubku ticha ješivy při studiu Talmudu nebo komentářů Tóry, stejně 
tak jako každodenní život komunity zakotvené v tisícileté tradici pevné víry, soudržné navzdory prožitému bezpráví a rozptýlené ve světě.
I když je mu fotografování nezbytností, vystavovat začal relativně nedávno, před patnácti lety. A to souborem Šalom Izrael, který se mu při opakovaných výpravách do jeho milované země plynule rozrůstá. Postupně navázal Vzpomínkou na Osvětim a Treblinku, pokračoval Židovskou školou dnes a Židovskou 
svatbou. I tato témata se postupně rozšiřují vzhledem k dokumentování života diaspory na mnoha místech Evropy. Díky těmto častým cestám tak mohly vzniknout cykly Ješiva v Kyjevě, Židé v Antverpách, Život Židů v Londýně a další.
V posledních letech se aktivně věnuje též tematice světa tradičního ultraortodoxního judaismu v současnosti, a to prostřednictvím slavení jahrzeitů ve výroční dny úmrtí významných rabínů a cadiků na místech, kde působili 
a jsou pohřbeni. Navštěvuje tyto vzpomínkové slavnosti u nás, na Slovensku, v Polsku, Maďarsku nebo na Ukrajině, kdy se sjíždějí zbožní Židé z celého světa k oslavnému vzpomínání a setkávání nejen fyzickému, ale především duchovnímu.