pdfVelká kniha vtipu - Pavel Kantorek
99 % titulů skladem
Poštovné od 49 Kč
Ukázky u většiny knih
Doprava nad 999 Kč zdarma
Velká kniha vtipu přináší průřez tvorbou Pavla Kantorka, jehož kresby jsou plné hravé ironie. Vybraných 500 vtipů určitě potěší všechny milovníky dobrého humoru.
„Být humoristou není žádná legrace. Nedávno jsem se střetl s nahodilým chodcem, kterého jsem omylem přetáhl přes hlavu při otevírání deštníku. ,Díky‘, řekl mi s kolegiálním úsměvem, ,já to předám dál‘, slíbil a zmizel v zachmuřeném davu. Zřejmě věděl, že brát věci s humorem je vždy ta nejlepší reakce na cokoliv. Jenže, to se lidem daří čím dál tím méně.“
Ať je vám tato kniha inspirací, jak na to, neboť když se lidé mohou něčemu upřímně zasmát, tak jsou nad věcí." Pavel Kantorek
„Být humoristou není žádná legrace. Nedávno jsem se střetl s nahodilým chodcem, kterého jsem omylem přetáhl přes hlavu při otevírání deštníku. ,Díky‘, řekl mi s kolegiálním úsměvem, ,já to předám dál‘, slíbil a zmizel v zachmuřeném davu. Zřejmě věděl, že brát věci s humorem je vždy ta nejlepší reakce na cokoliv. Jenže, to se lidem daří čím dál tím méně.“
Ať je vám tato kniha inspirací, jak na to, neboť když se lidé mohou něčemu upřímně zasmát, tak jsou nad věcí." Pavel Kantorek
Datum vydání:
18.11.2015
Nakladatel:
Cosmopolis
Jazyk:
Čeština
Počet stran:
256
Žánr:
Křížovky a zábava
Vazby knihy:
Pevná šitá vazba
Katalogové číslo:
85001
Formát stran:
216×276
ISBN tištěné knihy:
978-80-247-5745-2
Načítání hodnocení...
Představujeme autora
Pavel Kantorek se narodil v Olomouci jako syn lékaře a zdravotní sestry. Vyrůstal s mladším bratrem Janem a sestrou Alenou, která byla od mala vážně nemocná, což celou rodinu silně poznamenalo. Matka se věnovala dlouhodobě nemocné sestřičce a tak část svého dětství strávili bratři v nemocnici, kde byl jejich otec primářem rentgenologického oddělení. Otec se snažil oběma chlapcům nacházet náhradní programy a snažil se je vést ke studiu, neboť oba vykazovali vysokou inteligenci.
V letech 1964–1968 se Kantorkovy kresby pravidelně objevovaly v hlavních humoristických časopisech. Dával svým postavičkám koček a psů v kreslených vtipech lidské vlastnosti, a často za ně schovával i politické narážky. Přestože pro něj bylo původně kreslení jen odpočinkové hobby, po publikaci prvních kreseb v roce 1964 se stalo jeho druhou profesí.
Když 21. srpna 1968 obsadili naše území Rusové, měl Pavel Kantorek pár dní před obhajobou, a kromě toho právě ten den odjeli s bratrem na dovolenou do tehdejší Jugoslávie. Tam nakonec strávili téměř měsíc. Stále vyčkávali, co se u nás bude dít. Když Pavel viděl, že se z naší země stává ruská autonomie, rozhodl se emigrovat, přestože za nimi do Jugoslávie přijela matka a přemlouvala je oba k návratu. Pavel se nevrátil a dlouhá léta žil v Kanadě v Torontu. To, že naši zem obsadili Rusové, byl pro Pavla Kantorka šok. Předsevzal si, že se nevrátí zpátky domů, dokud tady budou. A toto své předsevzetí také dodržel. Do vlasti se vrátil až v roce 1990...
V letech 1964–1968 se Kantorkovy kresby pravidelně objevovaly v hlavních humoristických časopisech. Dával svým postavičkám koček a psů v kreslených vtipech lidské vlastnosti, a často za ně schovával i politické narážky. Přestože pro něj bylo původně kreslení jen odpočinkové hobby, po publikaci prvních kreseb v roce 1964 se stalo jeho druhou profesí.
Když 21. srpna 1968 obsadili naše území Rusové, měl Pavel Kantorek pár dní před obhajobou, a kromě toho právě ten den odjeli s bratrem na dovolenou do tehdejší Jugoslávie. Tam nakonec strávili téměř měsíc. Stále vyčkávali, co se u nás bude dít. Když Pavel viděl, že se z naší země stává ruská autonomie, rozhodl se emigrovat, přestože za nimi do Jugoslávie přijela matka a přemlouvala je oba k návratu. Pavel se nevrátil a dlouhá léta žil v Kanadě v Torontu. To, že naši zem obsadili Rusové, byl pro Pavla Kantorka šok. Předsevzal si, že se nevrátí zpátky domů, dokud tady budou. A toto své předsevzetí také dodržel. Do vlasti se vrátil až v roce 1990...