„V porevoluční době jsem napsal stovky článků. Mnohé dobré, jen několik výborných, pár krátkodechých, některé by se mohly tisknout i dnes. V rozhlase jsem uplatnil sérii zajímavostí z historie medicíny, z nichž některé jsem zařadil i do své knížky Věčná chirurgie. Z těch úspěchů mně už tenkrát popadla „pejcha“, z níž vzešel nápad napsat vzpomínky na nedůležitější okamžiky mého života. Vždyť jsem jezdil s medicínou doma i v cizině, často za dramatických okolností. Fungoval jsem v medicíně jako agenti a cesťáci, které tak skvěle popsali Kisch, Hrabal či Pavel. Byl jsem agent s medicínou, či přesněji cestoval jsem v medicíně jako tatínek Oty Pavla ve vysavačích. Jen jsem neinkasoval peníze a neužil tolik legrace.“
Profesor Beneš patří mezi zakladatele české neurochirurgie a ve svých 95 letech i mezi pamětníky vývoje českého lékařství obecně. Ve své knize vzpomínek se však nejen ohlíží do minulosti, ale s moudrostí glosuje i události dnešních dní.