Pedagogická psychologie pro učitele
Psychologie ve výchově a vzdělávání
i Doporučená maloobchodní cena (DMOC) za kterou je možné knihu běžně zakoupit v kamených knihkupectvích.
Zvýrazněná cena je naše aktuální prodejní cena.
659 Kč 560 KčSkladem
i
Poslední aktualizace skladu 21. 09. 2024 4:14
i: 28820 n: 27105861r: 9771 i Doporučená maloobchodní cena (DMOC) za kterou je možné knihu běžně zakoupit u obchodních partnerů.
Zvýrazněná cena je naše aktuální prodejní cena.
560 Kč 504 KčIhned ke stažení
i: 30394 n: 27121632r: 9771
Zakoupením knihy získáváte nárok na dárek = knihy zdarmaUčebnice se zaměřuje na psychologické otázky učení, vyučování a výchovného působení na děti a dospívající. Objasňuje podstatu nejčastějších problémů, s nimiž se pedagogičtí pracovníci setkávají při řízené socializaci a jejích poruchách, včetně konfliktů odehrávajících se v každodenních školních interakcích.
Publikace se zabývá řadou důležitých témat, jako je například:
• charakteristika pedagogické psychologie, její historický vývoj a interdisciplinární vztahy
• problematika výběru a uspořádání učiva, volby vhodných metod a forem hodnocení
• vliv primární socializace na sebepojetí jedince, jeho společenské zařazení a rizikové chování
• diagnostické metody a výzkumné přístupy využívané při pedagogické diagnostice a při vypracování kvalifikované pedagogické prognózy
• otázky výchovného poradenství a poskytování poradenských služeb
• psychosociální aspekty pedagogické psychologie, role školy a vzdělávání ve společnosti
• pedagogická autorita, specifika komunikace v pedagogickém procesu, řešení nedorozumění
• problematika agrese a podpory prosociálního chování
• text je doplněn medailonky význačných osobností oboru a obohacuje ho i řada ilustrací
Kniha je určena především studentům pedagogických oborů, množství nových podnětů v ní však najdou také stávající učitelé, vychovatelé, trenéři, mistři odborné výuky, sociální pedagogové a psychologové působící na děti a mládež.
Proč nakupovat u nás?
Doprava nad
700 Kč zdarma
Soubory ke stažení
Z obsahu knihy Pedagogická psychologie pro učitele
Předmluva
1. Pojetí pedagogické psychologie a vývoj oboru (Richard Jedlička)
1.1 Vymezení předmětu pedagogické psychologie a proměny obsahu
2. Pedagogická psychologie v mezioborových vztazích (Richard Jedlička)
2.1 Vztah k psychologii, pedagogice a dalším vědám
3. Sociálněpsychologické poznání v pedagogickém prostoru (Jaroslav Koťa)
3.1 Sociálněpsychologický náhled na vzdělávání a školský provoz
Škola jako specifická sociální instituce
3.2 Socializace a její různá pojetí
Činitele socializace
Psychodynamická teorie socializace
Socializace v konceptu interakcionistické psychologie
Sociologizující a kritické pedagogické teorie socializace
Od pedagogiky osvobození k antipedagogickému hnutí
3.3 Sociální a interpersonální percepce
Utváření dojmů o druhých lidech
Potřeba předvídat a pochopit druhé
Konstrukce představ o druhém u George Kellyho
Teorie vývoje konceptuálního systému O. J. Harveyho
Obecné principy interpersonální percepce
Kauzální atribuce
Zkreslující mechanismy ve vnímání druhých osob
Stereotypy
3.4 Postoje, jejich utváření a funkce
Definice postojů
Postoj a jeho odlišnost od příbuzných termínů
Analýza postojů
Funkce postojů
Utváření postojů
Změny postojů
Praktický příklad změn postojů
Osobnost a měnitelnost postojů
Změny postojů v závislosti na členství ve skupině
Teorie kognitivní disonance a změny postojů
Změny postojů pod vlivem nových informací a přesvědčování
3.5 Komunikace v pedagogickém procesu
Komunikace a problém porozumění
Symetrie, asymetrie a metakomplementarita v mezilidské komunikaci
Neverbální komunikace
Nepřiměřené formy mezilidské komunikace
Komunikace školy s veřejností
3.6 Konfliktní situace a možná řešení
Typologie konfliktů
Reakce na konfliktní situace
Důsledky odkládání, váhavého a špatného řešení konfliktů
Než se pustíte do řešení konfliktních situací
Co pomáhá, aby konflikty byly smysluplně zvládnuty
3.7 Agrese, agresivita a hostilita
Problémy s teoriemi agrese
Agresivita ve školním prostředí
3.8 Prosociální chování a nezištná pomoc
3.9 Svět lidského společenství a spiritualita
4. Psychologické otázky učení (Richard Jedlička)
4.1 Vymezení procesu učení
4.2 Přehled učebních procesů
Imprinting – učení se na základě vtiskování
Habituace – učení přivykáním
Asociační učení – klasické podmiňování a operantní podmiňování
Imitace – nápodoba, observační učení
Heuristické učení – učení se řešením problémů, vhledem
Řízené učení
5. Psychologické otázky školního vyučování (Richard Jedlička, Jan Slavík)
5.1 Vymezení pojmu „vyučování“ a jeho cílů (Richard Jedlička)
5.2 Komponenty vyučovacího procesu (Richard Jedlička)
5.3 Obsah vzdělávání, výběr a uspořádání učiva (Jan Slavík)
Obsah ve světě a znalost obsahu v lidské mysli: od neznalosti k porozumění a dorozumění
Hodnota vzdělávacího obsahu aneb „Co stojí za učení“
Obsah jako „totéž v jiném“ a obsah z perspektivy první osoby
Zvládání obsahu jakožto úloha, její vztah k cíli učení a učení k porozumění
Intencionalita a podmínky satisfakce: obecné předpoklady pro zvládání obsahu
Od podnětu k výrazu a zase zpátky: sdílení obsahu a kultura s jejími obory jako jeho podmínka
Obor a vzdělávací obor – specializovaná součást kultury a kontext pro hluboké porozumění obsahu
Operační izomorfismus – jednota v rozmanitosti aneb Tentýž obsah na tři různé způsoby
Operační izomorfismus v akci: konceptová integrace
Úloha představ při konceptové integraci
Konceptová integrace v učebních úlohách
Mentalizace – dispoziční podmínka pro porozumění obsahu a dorozumění se o něm
Mentální prostor – instrumentální podmínka pro porozumění obsahu a dorozumění se o něm
Společenství myslí – intersubjektivní podmínka i výsledek učebních úloh
Mentální schéma – subjektivní podmínka i výsledek učebních úloh
Sdílení mentálních schémat: pohyb mezi prekoncepty a konceptem
Od schopnosti porozumět obsahu přes strukturaci obsahu v učebních úlohách ke kurikulu a kurikulárním dokumentům
Instrumentální izomorfismus: podmínka pro tvorbu učebních úloh jako základních jednotek kurikula
„Vzdělávací most“ – poznávací pohyb na spojnici mezi instrumentální a žákovskou zkušeností
Na spojnici mezi praxí a znalostí obsahu: vztahy mezi extenzemi a intenzemi a jejich funkce v učebních úlohách
Realizace kurikula prostřednictvím učebního prostředí a tři základní okruhy pro hodnocení kvality výuky
O hodnocení didaktické kvality učebního prostředí aneb Učitel jako tvůrce či spolutvůrce výuky a jako její výzkumník
Model hloubkové struktury výuky a jeho využití při didaktické analýze kvality učebního prostředí
5.4 Psychosociální klima ve vyučování (Richard Jedlička)
5.5 Hodnocení a klasifikace ve vyučování (Jan Slavík)
Hodnocení žáků
Hodnocení jako informace a jako podmínka kvality výuky
Hodnocení žáků ovlivňuje kvalitu výuky
Odcizené hodnocení
Autonomní hodnocení – žákovo vlastní hodnocení jako vzdělávací cíl
Heteronomní hodnocení na pomoc žákovské autonomii: formativní hodnocení
Pravidlo SIR a obecné cíle hodnocení žáků
Generální nároky na hodnocení žáků
Sumativní hodnocení – problémy i výhody kvantifikace při hodnocení žáků
Formativní hodnocení jako cesta k žákovské hodnoticí autonomii
Formativní hodnocení jako průvodce žákova řešení učebních úloh
Hodnoticí kritérium jako opěrný prvek formativního hodnocení
Kritérium vymezuje podproblémy
Kvalita činnosti a užívání kritérií hodnocení – vstřícné a zprostředkující pojetí
Obecná a konkrétnější kritéria
Od kritérií nazpět k formativnímu hodnocení
5.6 Předpoklady žákova učení a školní úspěšnosti (Richard Jedlička)
5.7 Osobnost učitele a význam autority (Richard Jedlička)
5.8 Plánování a vyhodnocování vlastní pedagogické činnosti (Richard Jedlička)
6. Psychologické otázky výchovného působení (Richard Jedlička)
6.1 Vymezení pojmu výchova
6.2 Rodina, její vliv na sebepojetí a socializaci
Rodina jako základní vztahový systém
Vztahy s mateřskou osobou a časná péče o dítě 5
Počátky separace od mateřské osoby a emancipace
Pozice dítěte v rodině a osvojovaný životní styl
6.3 Pedagogicko-psychologické aspekty výchovného stylu
Výchova ochranitelská a rozmazlující
Výchova autoritářská, direktivní
Výchova libertinská, extrémně volná
Výchova demokratická, směřující k sebevýchově
6.4 Vadné socializační působení a vznik syndromu CAN
7. Pedagogicko-psychologická diagnostika (Richard Jedlička)
7.1 Diagnostické disciplíny, jejich obsahy a cíle
7.2 Evaluace a její typy
Význam evaluace ve školství
7.3 Vymezení pedagogicko-psychologické diagnostiky
7.4 Diagnostika orientovaná na dítě či dospívajícího
7.5 Diagnostika orientovaná na pedagogického pracovníka
7.6 Diagnostika orientovaná na podmínky výchovně-vzdělávací činnosti
8. Výchovné poradenství a jeho organizace (Richard Jedlička)
8.1 Vývoj výchovného poradenství a organizace poradenských služeb
8.2 Školská poradenská a preventivně výchovná zařízení
Pedagogicko-psychologické poradny
Speciálně pedagogická centra
Střediska výchovné péče
8.3 Poradenské služby ve školách
9. Výzkumné metody a diagnostické postupy (Richard Jedlička) 3
9.1 Pedagogicko-psychologický výzkum a diagnostika, jejich formy, metody a cíle
Výzkum
9.2 Metody a postupy užívané v pedagogické psychologii i v pedagogice
Pozorování
Posuzovací stupnice
Rozhovor
Žákovská anamnéza
Dotazník
Ověřování výsledků učení ústním zkoušením
Didaktické testy
Rozbor žákovské písemné práce
Analýza produktů žákovské činnosti
Analýza pedagogické dokumentace
Orientační sociometrická šetření
Pedagogický experiment
Pedagogický akční výzkum
9.3 Specializované metody a postupy užívané v pedagogické psychologii
Diagnostické interview
Psychologické testy
Projektivní psychologické techniky
Analýza herní činnosti
Projektivní techniky založené na principu hry
Výtvarné diagnostické techniky
Rozbor produktů arteterapie, ergoterapie, biblioterapie
Rozbor psychodramatu, loutkodramatu
Analýza průběhu psychoterapeutické skupiny a balintovské skupiny
Laboratorní pedagogicko-psychologický experiment
Terénní pedagogicko-psychologický experiment
Případové studie
Longitudinální studie
Bibliografické poznámky
Summary
O autorech
Seznam pramenů a literatury
Jmenný rejstřík
Věcný rejstřík
Recenze
Publikace je dílem zkušeného kolektivu autorů, kteří se dlouhodobě zabývají otázkami psychologie, pedagogiky i sociologie v oblasti výchovy a vzdělávání. Text svědčí o jejich erudovanosti v oblasti vědecké a poradenské práce i o dlouhodobém zapojení do vlastní výchovně-vzdělávací činnosti a praxe.
Zřetelný je i bohatý literární základ, ze kterého autoři vycházejí. S literaturou domácích i zahraničních autorů pracují kriticky, řadu konceptů tvůrčím způsobem interpretují, u některých přímo poukazují na jejich problematičnost či až nebezpečnost. Jejich předchozí badatelská a pedagogická činnost jim dovoluje výrazně se opírat i o dosavadní vlastní práce.
Práce je logicky strukturována. Dobrou první orientací jsou u každé kapitoly uváděný nástin, klíčová slova a graficky zvýrazněné shrnutí.
Fundovaně zpracované kapitoly jsou věnovány jednotlivým teoretickým i praktickým otázkám, jimiž se zabývá pedagogická psychologie a související psychologické disciplíny, pedagogika, sociologie, ale i lékařské vědy a další vědní obory. V mnoha pasážích se projevuje erudovanost autorů ve filozofii a schopnost promítnout její myšlenky do interpretace sledovaných otázek. Výrazné a užitečné impulzy publikace přijímá ze sociologie, zvláště ze sociologie výchovy a vzdělávání, s níž lze najít v mnohých ohledech „společnou parketu“ i oblast zájmu. Velmi oceňuji též dílčí kapitoly o prosociálním chování a o spiritualitě.
Pro čtenáře systematicky, přehledně a informativně jsou pojaty kapitoly o psychologických otázkách učení, školního vyučování a výchovného působení. Sofistikovaný výklad podávají pasáže o obsahu vzdělávání, výběru a obsahu učiva a hodnocení a klasifikaci ve vyučování. Čtenáře jistě zaujme podkapitola o psychosociálním klimatu ve třídě (zasloužila by si i větší rozsah) nebo přehledná prezentace problémů předpokladů žákova učení a úspěšnosti.
Významným tématem je osobnost učitele a význam autority. Z pohledu sociologa bych viděl tento problém i v širších společenských kontextech. V případě rodiny je akcent položen na socializační funkci. Škoda že tato funkce není více zvážena z pohledu vlivu naplňování dalších rodinných funkcí, to by ale již zřejmě překročilo zaměření práce. Velmi kvalitně jsou zpracovány typy výchovy v rodině.
Velká pozornost je věnována i praktickým problémům činnosti a organizace pedagogicko-psychologické diagnostiky a výchovného poradenství. Práce je završena užitečným informativním popisem a reflexí existujících výzkumných metod a diagnostických postupů.
doc. PhDr. Radomír Havlík, CSc.
Obsáhlá publikace se snaží co možná komplexně a z různých hledisek uchopit význam pedagogické psychologie. Již z celkového členění textu a z volby nosných kapitol je patrné, že autoři mají hluboký celoživotní vhled do dané problematiky. Mnohá z prezentovaných hledisek vykazují přesah do dalších vědních disciplín, například do historie, filozofie či dalších psychologických a pedagogických specializací. Hned v úvodu lze říci, že jsem si jista, že tato publikace bude českou odbornou obcí psychologickou i pedagogickou ceněna a bude žádaná jistě i laiky.
Text je členěn do devíti kapitol, které na sebe vhodně logicky navazují. První kapitola je věnována vymezení předmětu pedagogické psychologie s důrazem na proměny obsahu v čase. Jde o fundovaný historický exkurz s uvedením náležitých souvislostí a s jejich objasněním. Některé pasáže, především ty, které se týkají relativně nedávné historie, lze považovat za poprvé publikované a velmi potřebné především pro mladou generaci studentů.
Druhá kapitola se zaobírá místem pedagogické psychologie v mezioborových vztazích. Akcent na provázanost hledisek různých pedagogických a psychologických oborů či dalších vědních disciplín je více než žádoucí pro pochopení složitosti některých témat, jako jsou například výchova dítěte a jeho vzdělávání, harmonický a zdravý vývoj jeho osobnosti, školní úspěšnost, deprivační činitele a jejich změny v čase, otázky resilience apod.
Třetí kapitola předkládá velmi zajímavý pohled na sociálně-psychologické aspekty pedagogické činnosti. Volba zvolených subtémat svědčí o autorově dlouholeté praxi v dané oblasti a též o jeho myšlenkovém přesahu do celospolečenských souvislostí. Svým textem například odpovídá na aktuální otázku významu školy v době nových informačních zdrojů a velmi kvalitně a přehledně představuje „helusovsko-odehnalovské“ téma procesu socializace, které propojuje s otázkami morálního vývoje. V této části si cením i zmínky o antipedagogickém hnutí.
První tři kapitoly knihy lze považovat za velmi srozumitelný, přehledný a didakticky napsaný studijní materiál. Část týkající se komunikace ve škole a jejích dopadů bude jistě vyhledávaným textem mezi učiteli. Rovněž otázky agresivity ve školách, konfliktů a jejich řešení, změn hodnotových postojů dětí a mládeže budou vzbuzovat pozornost čtenářů. Autoři však nesklouzávají k obecně přehledovému textu, ale snaží se jednotlivá subtémata představit kvalitně a s porozuměním včetně takových podrobností, jako je třeba dvojná vazba, a nepomíjejí i zcela aktuální otázky, dosud málo probádané, jakými je třeba kyberšikana. Nechybí zde ani téma spirituality a význam lidského společenství obecně.
Čtvrtá kapitola je věnována pojmu učení a na ni navazuje pátá kapitola zabývající se tématem vyučování. Domnívám se, že ačkoliv jde o relativně náročný text, především učitelům poskytne prostor k přemýšlení a k vlastnímu myšlenkovému rozvoji, který mohou následně uplatnit ve vyučování. I zde jsou pasáže bezprostředně využitelné v praxi, například podkapitola o hodnocení a klasifikaci ve vyučování nebo pojednání na téma školní úspěšnosti a předpokladů k žákovu učení.
Šestá kapitola zmiňuje problematiku výchovy v rodině, snaží se otevírat velké množství tematických okruhů (raného vývoje a attachmentu, zanedbávání, separace apod.) a věnuje se základním výchovným přístupům.
Tři závěrečné kapitoly se týkají zpřesnění pohledu na pedagogicko-psychologickou diagnostiku žáka, na výchovné poradenství a jeho organizaci a na možnosti a limity výzkumných a diagnostických metod. Lze je považovat za vhodné doplnění širšího vztahového rámce nosných kapitol publikace.
Celkově lze shrnout, že jde o kolektivní práci zkušených autorů, z nichž každý je významným reprezentantem určité oblasti představovaného tématu. Domnívám se, že kniha bude čtená a vyhledávaná, a to především pro komplexnost přístupu k vytčenému tématu, pro novost některých částí (kapitola 2), pro hloubku, přínosnost a srozumitelnost (kapitola 3) i pro to, že je významným podnětem pro vlastní přemýšlení čtenářů a pro zkvalitňování jejich práce na poli odborném, výzkumném i aplikačním.
prof. PhDr. Lenka Šulová, CSc.
O Autorovi
Jedlička RichardDoc. PhDr. Richard Jedlička, Ph.D., pracoval patnáct let ve zdravotnictví. Prošel výcvikem v individuální psychoterapii u primáře J. Rubeše, skupinovým psychoterapeutickým výcvikem v systému SUR, intenzivním balintovským výcvikem u doc. J. Skály
a prof. J. Vymětala, supervizní skupinou M. Rhodeové ze SRN a psychoanalýzou u V. Fischelové. Roku 1990 titulem PhDr. zakončil studium oboru pedagogika – péče o nemocné na Filozofické fakultě a na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1991–2000 byl činný ve veřejné správě a ve školství (místostarosta, ředitel školského úřadu). Spolupracoval na výzkumech drogových závislostí, vůle a sebekontroly v laboratoři Psychologického ústavu FF UK a na výzkumu učitelské profese v Pedagogické laboratoři. Následně pracoval jako metodolog v Centru pro evaluaci výsledků ve vzdělávání a koncepční pracovník MŠMT. Od poloviny devadesátých let vyučoval na katedře pedagogiky FF UK, v Ústavu pro lékařskou etiku a ošetřovatelství na 3. LF UK a v Ústavu teorie a praxe ošetřovatelství na 1. LF UK v Praze. Průběžně působil i jako lektor a výcvikový trenér v kurzech pro zdravotnické, sociální a pedagogické pracovníky. Roku 2002 na katedře pedagogiky FF UK obhájil disertační práci Poruchy dospívání, životní krize a psychologická první pomoc. Habilitoval roku 2005 v oboru pedagogická psychologie na Pedagogické fakultě UK v Praze prací Vývoj dítěte a jeho poruchy z hlediska hlubinné psychologie. Od roku 2007 působí na katedře pedagogiky a psychologie FP Technické univerzity v Liberci. Je odborným garantem studia psychologie a členem vědecké rady FP TUL, členem oborové rady pedagogiky na FF UK a místopředsedou akreditační komise MŠMT
pro další vzdělávání pedagogických pracovníků.
Odborně se zaměřuje na vývojovou a pedagogickou psychologii, krizovou intervenci, prevenci sociálně patologických jevů, psychoanalytickou pedagogiku, výchovnou teorii a praxi. K jeho publikacím patří Aktuální problémy výchovy (s J. Koťou, 1998), Psychologická první pomoc v práci výchovného poradce (2000), Psychosociální vývoj dítěte a jeho poruchy z hlediska hlubinné psychologie (2001), Děti a mládež v obtížných životních situacích (s J. Koťou, P. Klímou, J. Němcem a J. Pilařem, 2004), Výchovné problémy s žáky z pohledu hlubinné psychologie (2011) nebo Psychický vývoj dítěte a výchova (2017). Je rovněž editorem a spoluautorem monografií Teorie výchovy – tradice, současnost, perspektivy (2014) a Poruchy socializace u dětí a dospívajících (2015).
Koťa JaroslavDoc. PhDr. Jaroslav Koťa ukončil v roce 1976 studia filozofie a psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Pracoval nejprve v kabinetu pro modernizaci výuky při katedře lingvistiky a fonetiky FF UK, poté přešel na katedru pedagogiky, kde byl výzkumně činný v pedagogické laboratoři. Roku 1979 získal na katedře filozofie titul PhDr. Před listopadem 1989 učil na katedře pedagogiky FF UK obecnou psychologii, sociální psychologii a základy pedagogiky. Prošel psychosociálním tréninkem v balintovských skupinách v programu SUR. V polovině devadesátých let se účastnil mezinárodního výzkumu profesora McClellanda „Professions in Modern East Central Europe“. V letech 1995–1999 byl ředitelem Pedagogické laboratoře při Školském úřadu Praha 1. Vedl výzkumy týkající se změn učitelské profese, autority učitele a modernizace výuky. Účastnil se postgraduálního vzdělávání výchovných poradců a vedoucích pedagogických pracovníků. Habilitoval roku 1997 na FF UK v Praze v oboru pedagogika prací Poslání učitele (diskurs o profesionalizaci učitelů). Od února 2000 do ledna 2003 byl proděkanem FF UK pro doktorské studium, celoživotní vzdělávání a akreditace a členem vědecké rady FF UK. Dlouhodobě působil jako prezident Czechdidac – společnosti sdružující tvůrce, výrobce a prodejce učebních pomůcek. Na Pražské psychoterapeutické
fakultě a na Pražské vysoké škole psychosociálních studií přednášel témata na pomezí filozofie, sociologie a psychologie. Na PVŠPS působí jako člen vědecké rady a prorektor pro studium. Je odborným garantem studia pedagogiky na FF UK a předsedou oborové rady pedagogiky, členem oborové rady pedagogiky na FF MU v Brně, oborové rady ošetřovatelství na katedře ošetřovatelství Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, vědecké rady Institutu vzdělávání a poradenství České zemědělské univerzity a vědecké rady Univerzity J. A. Komenského Praha. Publikoval řadu článků z oblasti filozofie výchovy, sociologie výchovy a prevence sociálně patologických jevů. Mezi jeho knižní texty patří Aktuální problémy výchovy (s R. Jedličkou, 1998), Děti a mládež v obtížných životních situacích (s R. Jedličkou, P. Klímou, J. Němcem a J. Pilařem, 2004). Jako editor a spoluautor se podílel na vzniku publikace Dobro, zlo a řeč v psychoterapii (2009), učebnice Sociologie výchovy a školy (s R. Havlíkem, 2011), přispěl texty do monografie Teorie výchovy – tradice, současnost, perspektivy (ed. R. Jedlička, 2014), Poruchy socializace u dětí a dospívajících (ed. R. Jedlička, 2015) nebo sborníku Učit se být učitelem (ed. M. Strouhal, 2016).
Slavík JanDoc. PaedDr. Jan Slavík, CSc., v roce 1979 ukončil studia učitelství ruského jazyka a výtvarné výchovy pro druhý stupeň základní školy na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Do roku 1989 pracoval jako učitel v ZDŠ. V roce 1988 obhájil na PedF UK v Praze kandidátskou disertační práci Analýza estetického hodnocení ve výtvarné výchově. V letech 1989–2000 současně s výukou didaktiky na vysoké škole učil i výtvarnou výchovu na několika základních a středních školách. Roku 1996 habilitoval na PedF UK v Praze v oboru teorie výtvarné výchovy prací Od výrazu k dialogu ve výchově. Artefiletika. Nyní učí na katedře výtvarné kultury a katedře pedagogiky na Pedagogické fakultě Západočeské univerzity v Plzni. Je aktivně za pojen do řešení několika výzkumných projektů. Je zakládajícím členem Asociace výtvarných pedagogů a České arteterapeutické asociace. Působil jako člen vědecké rady Univerzity Karlovy v Praze. V současnosti je členem vědecké rady Západočeské univerzity a vědeckých rad pedagogických fakult v Praze, Brně a Plzni. Specializuje se na transdisciplinárně pojatou didaktiku a umělecké obory ve všeobecném vzdělávání. Publikoval více než 120 odborných statí a výzkumných sdělení v našich i zahraničních časopisech nebo sbornících. Mezi jeho nejvýznamnější publikace patří Od výrazu k dialogu ve výchově (1997), Hodnocení v současné škole (1999), Umění zážitku, zážitek umění (s P. Wawroszem, 2001, 2004), učebnice Dívej se, tvoř a povídej! (s V. Slavíkovou a S. Eliášovou, 2007), sborník Umění ve službě výchově, prevenci, expresivní terapii (editor spolu s M. Komzákovou, 2009), Tvorba jako způsob poznávání (s V. Chrzem, S. Štechem a kol., 2013), Teorie výchovy – tradice, současnost, perspektivy (ed. R. Jedlička, 2014), Poruchy socializace u dětí a dospívajících (ed. R. Jedlička, 2015) a Transdisciplinární didaktika (s T. Janíkem, P. Najvarem a P. Knechtem, 2017).