0 Ks
0 Ks
0
Nákupní košík je prázdný.

K pokladně

Pedagogická psychologie pro učitele

Psychologie ve výchově a vzdělávání
Tištěná kniha
Šitá vazba
549 
Sklademi
Knihu předáme dopravci
maximálně do dvou pracovních dnů.

Poslední aktualizace skladu 17.11.2018 14:31
i: 28820 n: 27105861r: 9771
Zakoupením knihy získáváte nárok na dárek = knihy zdarma
Učebnice se zaměřuje na psychologické otázky učení, vyučování a výchovného působení na děti a dospívající. Objasňuje podstatu nejčastějších problémů, s nimiž se pedagogičtí pracovníci setkávají při řízené socializaci a jejích poruchách, včetně konfliktů odehrávajících se v každodenních školních interakcích.
 
Publikace se zabývá řadou důležitých témat, jako je například:
 
charakteristika pedagogické psychologie, její historický vývoj a interdisciplinární vztahy
problematika výběru a uspořádání učiva, volby vhodných metod a forem hodnocení
vliv primární socializace na sebepojetí jedince, jeho společenské zařazení a rizikové chování
diagnostické metody a výzkumné přístupy využívané při pedagogické diagnostice a při vypracování kvalifikované pedagogické prognózy
otázky výchovného poradenství a poskytování poradenských služeb
psychosociální aspekty pedagogické psychologie, role školy a vzdělávání ve společnosti
pedagogická autorita, specifika komunikace v pedagogickém procesu, řešení nedorozumění
problematika agrese a podpory prosociálního chování
text je doplněn medailonky význačných osobností oboru a obohacuje ho i řada ilustrací
 
Kniha je určena především studentům pedagogických oborů, množství nových podnětů v ní však najdou také stávající učitelé, vychovatelé, trenéři, mistři odborné výuky, sociální pedagogové a psychologové působící na děti a mládež.

Z obsahu knihy Pedagogická psychologie pro učitele

Předmluva

1. Pojetí pedagogické psychologie a vývoj oboru (Richard Jedlička) 
1.1 Vymezení předmětu pedagogické psychologie a proměny obsahu 

2. Pedagogická psychologie v mezioborových vztazích (Richard Jedlička) 
2.1 Vztah k psychologii, pedagogice a dalším vědám 

3. Sociálněpsychologické poznání v pedagogickém prostoru (Jaroslav Koťa)  
3.1 Sociálněpsychologický náhled na vzdělávání a školský provoz 
      Škola jako specifická sociální instituce 
3.2 Socializace a její různá pojetí 
      Činitele socializace 
      Psychodynamická teorie socializace 
      Socializace v konceptu interakcionistické psychologie 
      Sociologizující a kritické pedagogické teorie socializace 
      Od pedagogiky osvobození k antipedagogickému hnutí 
3.3 Sociální a interpersonální percepce 
      Utváření dojmů o druhých lidech 
      Potřeba předvídat a pochopit druhé 
      Konstrukce představ o druhém u George Kellyho 
      Teorie vývoje konceptuálního systému O. J. Harveyho 
      Obecné principy interpersonální percepce 
      Kauzální atribuce 
      Zkreslující mechanismy ve vnímání druhých osob 
      Stereotypy 
3.4 Postoje, jejich utváření a funkce 
      Definice postojů 
      Postoj a jeho odlišnost od příbuzných termínů 
      Analýza postojů 
      Funkce postojů 
      Utváření postojů 
      Změny postojů 
      Praktický příklad změn postojů 
      Osobnost a měnitelnost postojů 
      Změny postojů v závislosti na členství ve skupině 
      Teorie kognitivní disonance a změny postojů 
      Změny postojů pod vlivem nových informací a přesvědčování 
3.5 Komunikace v pedagogickém procesu 
      Komunikace a problém porozumění 
      Symetrie, asymetrie a metakomplementarita v mezilidské komunikaci 
      Neverbální komunikace 
      Nepřiměřené formy mezilidské komunikace 
      Komunikace školy s veřejností 
3.6 Konfliktní situace a možná řešení 
      Typologie konfliktů 
      Reakce na konfliktní situace 
      Důsledky odkládání, váhavého a špatného řešení konfliktů 
      Než se pustíte do řešení konfliktních situací 
      Co pomáhá, aby konflikty byly smysluplně zvládnuty 
3.7 Agrese, agresivita a hostilita 
      Problémy s teoriemi agrese 
      Agresivita ve školním prostředí 
3.8 Prosociální chování a nezištná pomoc 
3.9 Svět lidského společenství a spiritualita 

4. Psychologické otázky učení (Richard Jedlička) 
4.1 Vymezení procesu učení 
4.2 Přehled učebních procesů 
      Imprinting – učení se na základě vtiskování 
      Habituace – učení přivykáním 
      Asociační učení – klasické podmiňování a operantní podmiňování 
      Imitace – nápodoba, observační učení 
      Heuristické učení – učení se řešením problémů, vhledem 
      Řízené učení 

5. Psychologické otázky školního vyučování (Richard Jedlička, Jan Slavík)  
5.1 Vymezení pojmu „vyučování“ a jeho cílů (Richard Jedlička) 
5.2 Komponenty vyučovacího procesu (Richard Jedlička) 
5.3 Obsah vzdělávání, výběr a uspořádání učiva (Jan Slavík) 
      Obsah ve světě a znalost obsahu v lidské mysli: od neznalosti k porozumění a dorozumění 
      Hodnota vzdělávacího obsahu aneb „Co stojí za učení“ 
      Obsah jako „totéž v jiném“ a obsah z perspektivy první osoby 
      Zvládání obsahu jakožto úloha, její vztah k cíli učení a učení k porozumění 
      Intencionalita a podmínky satisfakce: obecné předpoklady pro zvládání obsahu 
      Od podnětu k výrazu a zase zpátky: sdílení obsahu a kultura s jejími obory jako jeho podmínka 
      Obor a vzdělávací obor – specializovaná součást kultury a kontext pro hluboké porozumění obsahu 
      Operační izomorfismus – jednota v rozmanitosti aneb Tentýž obsah na tři různé způsoby 
      Operační izomorfismus v akci: konceptová integrace 
      Úloha představ při konceptové integraci 
      Konceptová integrace v učebních úlohách 
      Mentalizace – dispoziční podmínka pro porozumění obsahu a dorozumění se o něm 
      Mentální prostor – instrumentální podmínka pro porozumění obsahu a dorozumění se o něm 
      Společenství myslí – intersubjektivní podmínka i výsledek učebních úloh 
      Mentální schéma – subjektivní podmínka i výsledek učebních úloh 
      Sdílení mentálních schémat: pohyb mezi prekoncepty a konceptem 
      Od schopnosti porozumět obsahu přes strukturaci obsahu v učebních úlohách ke kurikulu a kurikulárním dokumentům 
      Instrumentální izomorfismus: podmínka pro tvorbu učebních úloh jako základních jednotek kurikula 
      „Vzdělávací most“ – poznávací pohyb na spojnici mezi instrumentální a žákovskou zkušeností 
      Na spojnici mezi praxí a znalostí obsahu: vztahy mezi extenzemi a intenzemi a jejich funkce v učebních úlohách 
      Realizace kurikula prostřednictvím učebního prostředí a tři základní okruhy pro hodnocení kvality výuky 
      O hodnocení didaktické kvality učebního prostředí aneb Učitel jako tvůrce či spolutvůrce výuky a jako její výzkumník 
      Model hloubkové struktury výuky a jeho využití při didaktické analýze kvality učebního prostředí 
5.4 Psychosociální klima ve vyučování (Richard Jedlička) 
5.5 Hodnocení a klasifikace ve vyučování (Jan Slavík) 
      Hodnocení žáků 
      Hodnocení jako informace a jako podmínka kvality výuky 
      Hodnocení žáků ovlivňuje kvalitu výuky 
      Odcizené hodnocení 
      Autonomní hodnocení – žákovo vlastní hodnocení jako vzdělávací cíl 
      Heteronomní hodnocení na pomoc žákovské autonomii: formativní hodnocení 
      Pravidlo SIR a obecné cíle hodnocení žáků 
      Generální nároky na hodnocení žáků 
      Sumativní hodnocení – problémy i výhody kvantifikace při hodnocení žáků 
      Formativní hodnocení jako cesta k žákovské hodnoticí autonomii 
      Formativní hodnocení jako průvodce žákova řešení učebních úloh 
      Hodnoticí kritérium jako opěrný prvek formativního hodnocení 
      Kritérium vymezuje podproblémy 
      Kvalita činnosti a užívání kritérií hodnocení – vstřícné a zprostředkující pojetí 
      Obecná a konkrétnější kritéria 
      Od kritérií nazpět k formativnímu hodnocení 
5.6 Předpoklady žákova učení a školní úspěšnosti (Richard Jedlička) 
5.7 Osobnost učitele a význam autority (Richard Jedlička) 
5.8 Plánování a vyhodnocování vlastní pedagogické činnosti (Richard Jedlička)  

6. Psychologické otázky výchovného působení (Richard Jedlička) 
6.1 Vymezení pojmu výchova 
6.2 Rodina, její vliv na sebepojetí a socializaci 
      Rodina jako základní vztahový systém 
      Vztahy s mateřskou osobou a časná péče o dítě 5
      Počátky separace od mateřské osoby a emancipace 
      Pozice dítěte v rodině a osvojovaný životní styl 
6.3 Pedagogicko-psychologické aspekty výchovného stylu 
      Výchova ochranitelská a rozmazlující 
      Výchova autoritářská, direktivní 
      Výchova libertinská, extrémně volná 
      Výchova demokratická, směřující k sebevýchově 
6.4 Vadné socializační působení a vznik syndromu CAN 

7. Pedagogicko-psychologická diagnostika (Richard Jedlička) 
7.1 Diagnostické disciplíny, jejich obsahy a cíle 
7.2 Evaluace a její typy 
      Význam evaluace ve školství 
7.3 Vymezení pedagogicko-psychologické diagnostiky 
7.4 Diagnostika orientovaná na dítě či dospívajícího 
7.5 Diagnostika orientovaná na pedagogického pracovníka 
7.6 Diagnostika orientovaná na podmínky výchovně-vzdělávací činnosti 

8. Výchovné poradenství a jeho organizace (Richard Jedlička) 
8.1 Vývoj výchovného poradenství a organizace poradenských služeb 
8.2 Školská poradenská a preventivně výchovná zařízení 
      Pedagogicko-psychologické poradny 
      Speciálně pedagogická centra 
      Střediska výchovné péče 
8.3 Poradenské služby ve školách 

9. Výzkumné metody a diagnostické postupy (Richard Jedlička) 3
9.1 Pedagogicko-psychologický výzkum a diagnostika, jejich formy, metody a cíle  
      Výzkum 
9.2 Metody a postupy užívané v pedagogické psychologii i v pedagogice 
      Pozorování 
      Posuzovací stupnice 
      Rozhovor 
      Žákovská anamnéza 
      Dotazník 
      Ověřování výsledků učení ústním zkoušením 
      Didaktické testy 
      Rozbor žákovské písemné práce 
      Analýza produktů žákovské činnosti 
      Analýza pedagogické dokumentace 
      Orientační sociometrická šetření 
      Pedagogický experiment 
      Pedagogický akční výzkum 
9.3 Specializované metody a postupy užívané v pedagogické psychologii 
      Diagnostické interview 
      Psychologické testy 
      Projektivní psychologické techniky 
      Analýza herní činnosti 
      Projektivní techniky založené na principu hry 
      Výtvarné diagnostické techniky 
      Rozbor produktů arteterapie, ergoterapie, biblioterapie 
      Rozbor psychodramatu, loutkodramatu 
      Analýza průběhu psychoterapeutické skupiny a balintovské skupiny 
      Laboratorní pedagogicko-psychologický experiment 
      Terénní pedagogicko-psychologický experiment 
      Případové studie 
      Longitudinální studie 

Bibliografické poznámky  
Summary  
O autorech  
Seznam pramenů a literatury  
Jmenný rejstřík  
Věcný rejstřík  

Tištěná kniha

Datum vydání: 08. 10. 2018
Katalogové číslo: 27058
ISBN: 978-80-271-0586-1
Formát / stran: 167×240, 528 stran
Edice: Pedagogika

Recenze

Publikace je dílem zkušeného kolektivu autorů, kteří se dlouhodobě zabývají otázkami psychologie, pedagogiky i sociologie v oblasti výchovy a vzdělávání. Text svědčí o jejich erudovanosti v oblasti vědecké a poradenské práce i o dlouhodobém zapojení do vlastní výchovně-vzdělávací činnosti a praxe.
Zřetelný je i bohatý literární základ, ze kterého autoři vycházejí. S literaturou domácích i zahraničních autorů pracují kriticky, řadu konceptů tvůrčím způsobem interpretují, u některých přímo poukazují na jejich problematičnost či až nebezpečnost. Jejich předchozí badatelská a pedagogická činnost jim dovoluje výrazně se opírat i o dosavadní vlastní práce.
Práce je logicky strukturována. Dobrou první orientací jsou u každé kapitoly uváděný nástin, klíčová slova a graficky zvýrazněné shrnutí.
Fundovaně zpracované kapitoly jsou věnovány jednotlivým teoretickým i praktickým otázkám, jimiž se zabývá pedagogická psychologie a související psychologické disciplíny, pedagogika, sociologie, ale i lékařské vědy a další vědní obory. V mnoha pasážích se projevuje erudovanost autorů ve filozofii a schopnost promítnout její myšlenky do interpretace sledovaných otázek. Výrazné a užitečné impulzy publikace přijímá ze sociologie, zvláště ze sociologie výchovy a vzdělávání, s níž lze najít v mnohých ohledech „společnou parketu“ i oblast zájmu. Velmi oceňuji též dílčí kapitoly o prosociálním chování a o spiritualitě.
Pro čtenáře systematicky, přehledně a informativně jsou pojaty kapitoly o psychologických otázkách učení, školního vyučování a výchovného působení. Sofistikovaný výklad podávají pasáže o obsahu vzdělávání, výběru a obsahu učiva a hodnocení a klasifikaci ve vyučování. Čtenáře jistě zaujme podkapitola o psychosociálním klimatu ve třídě (zasloužila by si i větší rozsah) nebo přehledná prezentace problémů předpokladů žákova učení a úspěšnosti.
Významným tématem je osobnost učitele a význam autority. Z pohledu sociologa bych viděl tento problém i v širších společenských kontextech. V případě rodiny je akcent položen na socializační funkci. Škoda že tato funkce není více zvážena z pohledu vlivu naplňování dalších rodinných funkcí, to by ale již zřejmě překročilo zaměření práce. Velmi kvalitně jsou zpracovány typy výchovy v rodině.
Velká pozornost je věnována i praktickým problémům činnosti a organizace pedagogicko-psychologické diagnostiky a výchovného poradenství. Práce je završena užitečným informativním popisem a reflexí existujících výzkumných metod a diagnostických postupů.
doc. PhDr. Radomír Havlík, CSc.

Obsáhlá publikace se snaží co možná komplexně a z různých hledisek uchopit význam pedagogické psychologie. Již z celkového členění textu a z volby nosných kapitol je patrné, že autoři mají hluboký celoživotní vhled do dané problematiky. Mnohá z prezentovaných hledisek vykazují přesah do dalších vědních disciplín, například do historie, filozofie či dalších psychologických a pedagogických specializací. Hned v úvodu lze říci, že jsem si jista, že tato publikace bude českou odbornou obcí psychologickou i pedagogickou ceněna a bude žádaná jistě i laiky.
Text je členěn do devíti kapitol, které na sebe vhodně logicky navazují. První kapitola je věnována vymezení předmětu pedagogické psychologie s důrazem na proměny obsahu v čase. Jde o fundovaný historický exkurz s uvedením náležitých souvislostí a s jejich objasněním. Některé pasáže, především ty, které se týkají relativně nedávné historie, lze považovat za poprvé publikované a velmi potřebné především pro mladou generaci studentů.
Druhá kapitola se zaobírá místem pedagogické psychologie v mezioborových vztazích. Akcent na provázanost hledisek různých pedagogických a psychologických oborů či dalších vědních disciplín je více než žádoucí pro pochopení složitosti některých témat, jako jsou například výchova dítěte a jeho vzdělávání, harmonický a zdravý vývoj jeho osobnosti, školní úspěšnost, deprivační činitele a jejich změny v čase, otázky resilience apod.
Třetí kapitola předkládá velmi zajímavý pohled na sociálně-psychologické aspekty pedagogické činnosti. Volba zvolených subtémat svědčí o autorově dlouholeté praxi v dané oblasti a též o jeho myšlenkovém přesahu do celospolečenských souvislostí. Svým textem například odpovídá na aktuální otázku významu školy v době nových informačních zdrojů a velmi kvalitně a přehledně představuje „helusovsko-odehnalovské“ téma procesu socializace, které propojuje s otázkami morálního vývoje. V této části si cením i zmínky o antipedagogickém hnutí.
První tři kapitoly knihy lze považovat za velmi srozumitelný, přehledný a didakticky napsaný studijní materiál. Část týkající se komunikace ve škole a jejích dopadů bude jistě vyhledávaným textem mezi učiteli. Rovněž otázky agresivity ve školách, konfliktů a jejich řešení, změn hodnotových postojů dětí a mládeže budou vzbuzovat pozornost čtenářů. Autoři však nesklouzávají k obecně přehledovému textu, ale snaží se jednotlivá subtémata představit kvalitně a s porozuměním včetně takových podrobností, jako je třeba dvojná vazba, a nepomíjejí i zcela aktuální otázky, dosud málo probádané, jakými je třeba kyberšikana. Nechybí zde ani téma spirituality a význam lidského společenství obecně.
Čtvrtá kapitola je věnována pojmu učení a na ni navazuje pátá kapitola zabývající se tématem vyučování. Domnívám se, že ačkoliv jde o relativně náročný text, především učitelům poskytne prostor k přemýšlení a k vlastnímu myšlenkovému rozvoji, který mohou následně uplatnit ve vyučování. I zde jsou pasáže bezprostředně využitelné v praxi, například podkapitola o hodnocení a klasifikaci ve vyučování nebo pojednání na téma školní úspěšnosti a předpokladů k žákovu učení.
Šestá kapitola zmiňuje problematiku výchovy v rodině, snaží se otevírat velké množství tematických okruhů (raného vývoje a attachmentu, zanedbávání, separace apod.) a věnuje se základním výchovným přístupům.
Tři závěrečné kapitoly se týkají zpřesnění pohledu na pedagogicko-psychologickou diagnostiku žáka, na výchovné poradenství a jeho organizaci a na možnosti a limity výzkumných a diagnostických metod. Lze je považovat za vhodné doplnění širšího vztahového rámce nosných kapitol publikace.
Celkově lze shrnout, že jde o kolektivní práci zkušených autorů, z nichž každý je významným reprezentantem určité oblasti představovaného tématu. Domnívám se, že kniha bude čtená a vyhledávaná, a to především pro komplexnost přístupu k vytčenému tématu, pro novost některých částí (kapitola 2), pro hloubku, přínosnost a srozumitelnost (kapitola 3) i pro to, že je významným podnětem pro vlastní přemýšlení čtenářů a pro zkvalitňování jejich práce na poli odborném, výzkumném i aplikačním.
prof. PhDr. Lenka Šulová, CSc.











   










 

O Autorovi

Jedlička Richard

Doc. PhDr. Richard Jedlička, Ph.D., pracoval patnáct let ve zdravotnictví. Prošel výcvikem v individuální psychoterapii u primáře J. Rubeše, skupinovým psychoterapeutickým výcvikem v systému SUR, intenzivním balintovským výcvikem u doc. J. Skály 
a prof. J. Vymětala, supervizní skupinou M. Rhodeové ze SRN a psychoanalýzou u V. Fischelové. Roku 1990 titulem PhDr. zakončil studium oboru pedagogika – péče o nemocné na Filozofické fakultě a na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1991–2000 byl činný ve veřejné správě a ve školství (místostarosta, ředitel školského úřadu). Spolupracoval na výzkumech drogových závislostí, vůle a sebekontroly v laboratoři Psychologického ústavu FF UK a na výzkumu učitelské profese v Pedagogické laboratoři. Následně pracoval jako metodolog v Centru pro evaluaci výsledků ve vzdělávání a koncepční pracovník MŠMT. Od poloviny devadesátých let vyučoval na katedře pedagogiky FF UK, v Ústavu pro lékařskou etiku a ošetřovatelství na 3. LF UK a v Ústavu teorie a praxe ošetřovatelství na 1. LF UK v Praze. Průběžně působil i jako lektor a výcvikový trenér v kurzech pro zdravotnické, sociální a pedagogické pracovníky. Roku 2002 na katedře pedagogiky FF UK obhájil disertační práci Poruchy dospívání, životní krize a psychologická první pomoc. Habilitoval roku 2005 v oboru pedagogická psychologie na Pedagogické fakultě UK v Praze prací Vývoj dítěte a jeho poruchy z hlediska hlubinné psychologie. Od roku 2007 působí na katedře pedagogiky a psychologie FP Technické univerzity v Liberci. Je odborným garantem studia psychologie a členem vědecké rady FP TUL, členem oborové rady pedagogiky na FF UK a místopředsedou akreditační komise MŠMT 
pro další vzdělávání pedagogických pracovníků.
Odborně se zaměřuje na vývojovou a pedagogickou psychologii, krizovou intervenci, prevenci sociálně patologických jevů, psychoanalytickou pedagogiku, výchovnou teorii a praxi. K jeho publikacím patří Aktuální problémy výchovy (s J. Koťou, 1998), Psychologická první pomoc v práci výchovného poradce (2000), Psychosociální vývoj dítěte a jeho poruchy z hlediska hlubinné psychologie (2001), Děti a mládež v obtížných životních situacích (s J. Koťou, P. Klímou, J. Němcem a J. Pilařem, 2004), Výchovné problémy s žáky z pohledu hlubinné psychologie (2011) nebo Psychický vývoj dítěte a výchova (2017). Je rovněž editorem a spoluautorem monografií Teorie výchovy – tradice, současnost, perspektivy (2014) a Poruchy socializace u dětí a dospívajících (2015).

Koťa Jaroslav

Doc. PhDr. Jaroslav Koťa ukončil v roce 1976 studia filozofie a psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Pracoval nejprve v kabinetu pro modernizaci výuky při katedře lingvistiky a fonetiky FF UK, poté přešel na katedru pedagogiky, kde byl výzkumně činný v pedagogické laboratoři. Roku 1979 získal na katedře filozofie titul PhDr. Před listopadem 1989 učil na katedře pedagogiky FF UK obecnou psychologii, sociální psychologii a základy pedagogiky. Prošel psychosociálním tréninkem v balintovských skupinách v programu SUR. V polovině devadesátých let se účastnil mezinárodního výzkumu profesora McClellanda „Professions in Modern East Central Europe“. V letech 1995–1999 byl ředitelem Pedagogické laboratoře při Školském úřadu Praha 1. Vedl výzkumy týkající se změn učitelské profese, autority učitele a modernizace výuky. Účastnil se postgraduálního vzdělávání výchovných poradců a vedoucích pedagogických pracovníků. Habilitoval roku 1997 na FF UK v Praze v oboru pedagogika prací Poslání učitele (diskurs o profesionalizaci učitelů). Od února 2000 do ledna 2003 byl proděkanem FF UK pro doktorské studium, celoživotní vzdělávání a akreditace a členem vědecké rady FF UK. Dlouhodobě působil jako prezident Czechdidac – společnosti sdružující tvůrce, výrobce a prodejce učebních pomůcek. Na Pražské psychoterapeutické 
fakultě a na Pražské vysoké škole psychosociálních studií přednášel témata na pomezí filozofie, sociologie a psychologie. Na PVŠPS působí jako člen vědecké rady a prorektor pro studium. Je odborným garantem studia pedagogiky na FF UK a předsedou oborové rady pedagogiky, členem oborové rady pedagogiky na FF MU v Brně, oborové rady ošetřovatelství na katedře ošetřovatelství Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, vědecké rady Institutu vzdělávání a poradenství České zemědělské univerzity a vědecké rady Univerzity J. A. Komenského Praha. Publikoval řadu článků z oblasti filozofie výchovy, sociologie výchovy a prevence sociálně patologických jevů. Mezi jeho knižní texty patří Aktuální problémy výchovy (s R. Jedličkou, 1998), Děti a mládež v obtížných životních situacích (s R. Jedličkou, P. Klímou, J. Němcem a J. Pilařem, 2004). Jako editor a spoluautor se podílel na vzniku publikace Dobro, zlo a řeč v psychoterapii (2009), učebnice Sociologie výchovy a školy (s R. Havlíkem, 2011), přispěl texty do monografie Teorie výchovy – tradice, současnost, perspektivy (ed. R. Jedlička, 2014), Poruchy socializace u dětí a dospívajících (ed. R. Jedlička, 2015) nebo sborníku Učit se být učitelem (ed. M. Strouhal, 2016).

Slavík Jan

Doc. PaedDr. Jan Slavík, CSc., v roce 1979 ukončil studia učitelství ruského jazyka a výtvarné výchovy pro druhý stupeň základní školy na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Do roku 1989 pracoval jako učitel v ZDŠ. V roce 1988 obhájil na PedF UK v Praze kandidátskou disertační práci Analýza estetického hodnocení ve výtvarné výchově. V letech 1989–2000 současně s výukou didaktiky na vysoké škole učil i výtvarnou výchovu na několika základních a středních školách. Roku 1996 habilitoval na PedF UK v Praze v oboru teorie výtvarné výchovy prací Od výrazu k dialogu ve výchově. Artefiletika. Nyní učí na katedře výtvarné kultury a katedře pedagogiky na Pedagogické fakultě Západočeské univerzity v Plzni. Je aktivně za pojen do řešení několika výzkumných projektů. Je zakládajícím členem Asociace výtvarných pedagogů a České arteterapeutické asociace. Působil jako člen vědecké rady Univerzity Karlovy v Praze. V současnosti je členem vědecké rady Západočeské univerzity a vědeckých rad pedagogických fakult v Praze, Brně a Plzni. Specializuje se na transdisciplinárně pojatou didaktiku a umělecké obory ve všeobecném vzdělávání. Publikoval více než 120 odborných statí a výzkumných sdělení v našich i zahraničních časopisech nebo sbornících. Mezi jeho nejvýznamnější publikace patří Od výrazu k dialogu ve výchově (1997), Hodnocení v současné škole (1999), Umění zážitku, zážitek umění (s P. Wawroszem, 2001, 2004), učebnice Dívej se, tvoř a povídej! (s V. Slavíkovou a S. Eliášovou, 2007), sborník Umění ve službě výchově, prevenci, expresivní terapii (editor spolu s M. Komzákovou, 2009), Tvorba jako způsob poznávání (s V. Chrzem, S. Štechem a kol., 2013), Teorie výchovy – tradice, současnost, perspektivy (ed. R. Jedlička, 2014), Poruchy socializace u dětí a dospívajících (ed. R. Jedlička, 2015) a Transdisciplinární didaktika (s T. Janíkem, P. Najvarem a P. Knechtem, 2017).

Pedagogická psychologie pro učitele

Tištěná kniha

Datum vydání: 08. 10. 2018
Katalogové číslo: 27058
ISBN: 978-80-271-0586-1
Formát / stran: 167×240, 528 stran
Edice: Pedagogika

Pedagogická psychologie pro učitele

Psychologie ve výchově a vzdělávání
Tištěná kniha
Šitá vazba
549 
Sklademi
Knihu předáme dopravci
maximálně do dvou pracovních dnů.

Poslední aktualizace skladu 17.11.2018 14:31
i: 28820 n: 27105861r: 9771
Zakoupením knihy získáváte nárok na dárek = knihy zdarma
Učebnice se zaměřuje na psychologické otázky učení, vyučování a výchovného působení na děti a dospívající. Objasňuje podstatu nejčastějších problémů, s nimiž se pedagogičtí pracovníci setkávají při řízené socializaci a jejích poruchách, včetně konfliktů odehrávajících se v každodenních školních interakcích.
 
Publikace se zabývá řadou důležitých témat, jako je například:
 
charakteristika pedagogické psychologie, její historický vývoj a interdisciplinární vztahy
problematika výběru a uspořádání učiva, volby vhodných metod a forem hodnocení
vliv primární socializace na sebepojetí jedince, jeho společenské zařazení a rizikové chování
diagnostické metody a výzkumné přístupy využívané při pedagogické diagnostice a při vypracování kvalifikované pedagogické prognózy
otázky výchovného poradenství a poskytování poradenských služeb
psychosociální aspekty pedagogické psychologie, role školy a vzdělávání ve společnosti
pedagogická autorita, specifika komunikace v pedagogickém procesu, řešení nedorozumění
problematika agrese a podpory prosociálního chování
text je doplněn medailonky význačných osobností oboru a obohacuje ho i řada ilustrací
 
Kniha je určena především studentům pedagogických oborů, množství nových podnětů v ní však najdou také stávající učitelé, vychovatelé, trenéři, mistři odborné výuky, sociální pedagogové a psychologové působící na děti a mládež.

Z obsahu knihy Pedagogická psychologie pro učitele

Předmluva

1. Pojetí pedagogické psychologie a vývoj oboru (Richard Jedlička) 
1.1 Vymezení předmětu pedagogické psychologie a proměny obsahu 

2. Pedagogická psychologie v mezioborových vztazích (Richard Jedlička) 
2.1 Vztah k psychologii, pedagogice a dalším vědám 

3. Sociálněpsychologické poznání v pedagogickém prostoru (Jaroslav Koťa)  
3.1 Sociálněpsychologický náhled na vzdělávání a školský provoz 
      Škola jako specifická sociální instituce 
3.2 Socializace a její různá pojetí 
      Činitele socializace 
      Psychodynamická teorie socializace 
      Socializace v konceptu interakcionistické psychologie 
      Sociologizující a kritické pedagogické teorie socializace 
      Od pedagogiky osvobození k antipedagogickému hnutí 
3.3 Sociální a interpersonální percepce 
      Utváření dojmů o druhých lidech 
      Potřeba předvídat a pochopit druhé 
      Konstrukce představ o druhém u George Kellyho 
      Teorie vývoje konceptuálního systému O. J. Harveyho 
      Obecné principy interpersonální percepce 
      Kauzální atribuce 
      Zkreslující mechanismy ve vnímání druhých osob 
      Stereotypy 
3.4 Postoje, jejich utváření a funkce 
      Definice postojů 
      Postoj a jeho odlišnost od příbuzných termínů 
      Analýza postojů 
      Funkce postojů 
      Utváření postojů 
      Změny postojů 
      Praktický příklad změn postojů 
      Osobnost a měnitelnost postojů 
      Změny postojů v závislosti na členství ve skupině 
      Teorie kognitivní disonance a změny postojů 
      Změny postojů pod vlivem nových informací a přesvědčování 
3.5 Komunikace v pedagogickém procesu 
      Komunikace a problém porozumění 
      Symetrie, asymetrie a metakomplementarita v mezilidské komunikaci 
      Neverbální komunikace 
      Nepřiměřené formy mezilidské komunikace 
      Komunikace školy s veřejností 
3.6 Konfliktní situace a možná řešení 
      Typologie konfliktů 
      Reakce na konfliktní situace 
      Důsledky odkládání, váhavého a špatného řešení konfliktů 
      Než se pustíte do řešení konfliktních situací 
      Co pomáhá, aby konflikty byly smysluplně zvládnuty 
3.7 Agrese, agresivita a hostilita 
      Problémy s teoriemi agrese 
      Agresivita ve školním prostředí 
3.8 Prosociální chování a nezištná pomoc 
3.9 Svět lidského společenství a spiritualita 

4. Psychologické otázky učení (Richard Jedlička) 
4.1 Vymezení procesu učení 
4.2 Přehled učebních procesů 
      Imprinting – učení se na základě vtiskování 
      Habituace – učení přivykáním 
      Asociační učení – klasické podmiňování a operantní podmiňování 
      Imitace – nápodoba, observační učení 
      Heuristické učení – učení se řešením problémů, vhledem 
      Řízené učení 

5. Psychologické otázky školního vyučování (Richard Jedlička, Jan Slavík)  
5.1 Vymezení pojmu „vyučování“ a jeho cílů (Richard Jedlička) 
5.2 Komponenty vyučovacího procesu (Richard Jedlička) 
5.3 Obsah vzdělávání, výběr a uspořádání učiva (Jan Slavík) 
      Obsah ve světě a znalost obsahu v lidské mysli: od neznalosti k porozumění a dorozumění 
      Hodnota vzdělávacího obsahu aneb „Co stojí za učení“ 
      Obsah jako „totéž v jiném“ a obsah z perspektivy první osoby 
      Zvládání obsahu jakožto úloha, její vztah k cíli učení a učení k porozumění 
      Intencionalita a podmínky satisfakce: obecné předpoklady pro zvládání obsahu 
      Od podnětu k výrazu a zase zpátky: sdílení obsahu a kultura s jejími obory jako jeho podmínka 
      Obor a vzdělávací obor – specializovaná součást kultury a kontext pro hluboké porozumění obsahu 
      Operační izomorfismus – jednota v rozmanitosti aneb Tentýž obsah na tři různé způsoby 
      Operační izomorfismus v akci: konceptová integrace 
      Úloha představ při konceptové integraci 
      Konceptová integrace v učebních úlohách 
      Mentalizace – dispoziční podmínka pro porozumění obsahu a dorozumění se o něm 
      Mentální prostor – instrumentální podmínka pro porozumění obsahu a dorozumění se o něm 
      Společenství myslí – intersubjektivní podmínka i výsledek učebních úloh 
      Mentální schéma – subjektivní podmínka i výsledek učebních úloh 
      Sdílení mentálních schémat: pohyb mezi prekoncepty a konceptem 
      Od schopnosti porozumět obsahu přes strukturaci obsahu v učebních úlohách ke kurikulu a kurikulárním dokumentům 
      Instrumentální izomorfismus: podmínka pro tvorbu učebních úloh jako základních jednotek kurikula 
      „Vzdělávací most“ – poznávací pohyb na spojnici mezi instrumentální a žákovskou zkušeností 
      Na spojnici mezi praxí a znalostí obsahu: vztahy mezi extenzemi a intenzemi a jejich funkce v učebních úlohách 
      Realizace kurikula prostřednictvím učebního prostředí a tři základní okruhy pro hodnocení kvality výuky 
      O hodnocení didaktické kvality učebního prostředí aneb Učitel jako tvůrce či spolutvůrce výuky a jako její výzkumník 
      Model hloubkové struktury výuky a jeho využití při didaktické analýze kvality učebního prostředí 
5.4 Psychosociální klima ve vyučování (Richard Jedlička) 
5.5 Hodnocení a klasifikace ve vyučování (Jan Slavík) 
      Hodnocení žáků 
      Hodnocení jako informace a jako podmínka kvality výuky 
      Hodnocení žáků ovlivňuje kvalitu výuky 
      Odcizené hodnocení 
      Autonomní hodnocení – žákovo vlastní hodnocení jako vzdělávací cíl 
      Heteronomní hodnocení na pomoc žákovské autonomii: formativní hodnocení 
      Pravidlo SIR a obecné cíle hodnocení žáků 
      Generální nároky na hodnocení žáků 
      Sumativní hodnocení – problémy i výhody kvantifikace při hodnocení žáků 
      Formativní hodnocení jako cesta k žákovské hodnoticí autonomii 
      Formativní hodnocení jako průvodce žákova řešení učebních úloh 
      Hodnoticí kritérium jako opěrný prvek formativního hodnocení 
      Kritérium vymezuje podproblémy 
      Kvalita činnosti a užívání kritérií hodnocení – vstřícné a zprostředkující pojetí 
      Obecná a konkrétnější kritéria 
      Od kritérií nazpět k formativnímu hodnocení 
5.6 Předpoklady žákova učení a školní úspěšnosti (Richard Jedlička) 
5.7 Osobnost učitele a význam autority (Richard Jedlička) 
5.8 Plánování a vyhodnocování vlastní pedagogické činnosti (Richard Jedlička)  

6. Psychologické otázky výchovného působení (Richard Jedlička) 
6.1 Vymezení pojmu výchova 
6.2 Rodina, její vliv na sebepojetí a socializaci 
      Rodina jako základní vztahový systém 
      Vztahy s mateřskou osobou a časná péče o dítě 5
      Počátky separace od mateřské osoby a emancipace 
      Pozice dítěte v rodině a osvojovaný životní styl 
6.3 Pedagogicko-psychologické aspekty výchovného stylu 
      Výchova ochranitelská a rozmazlující 
      Výchova autoritářská, direktivní 
      Výchova libertinská, extrémně volná 
      Výchova demokratická, směřující k sebevýchově 
6.4 Vadné socializační působení a vznik syndromu CAN 

7. Pedagogicko-psychologická diagnostika (Richard Jedlička) 
7.1 Diagnostické disciplíny, jejich obsahy a cíle 
7.2 Evaluace a její typy 
      Význam evaluace ve školství 
7.3 Vymezení pedagogicko-psychologické diagnostiky 
7.4 Diagnostika orientovaná na dítě či dospívajícího 
7.5 Diagnostika orientovaná na pedagogického pracovníka 
7.6 Diagnostika orientovaná na podmínky výchovně-vzdělávací činnosti 

8. Výchovné poradenství a jeho organizace (Richard Jedlička) 
8.1 Vývoj výchovného poradenství a organizace poradenských služeb 
8.2 Školská poradenská a preventivně výchovná zařízení 
      Pedagogicko-psychologické poradny 
      Speciálně pedagogická centra 
      Střediska výchovné péče 
8.3 Poradenské služby ve školách 

9. Výzkumné metody a diagnostické postupy (Richard Jedlička) 3
9.1 Pedagogicko-psychologický výzkum a diagnostika, jejich formy, metody a cíle  
      Výzkum 
9.2 Metody a postupy užívané v pedagogické psychologii i v pedagogice 
      Pozorování 
      Posuzovací stupnice 
      Rozhovor 
      Žákovská anamnéza 
      Dotazník 
      Ověřování výsledků učení ústním zkoušením 
      Didaktické testy 
      Rozbor žákovské písemné práce 
      Analýza produktů žákovské činnosti 
      Analýza pedagogické dokumentace 
      Orientační sociometrická šetření 
      Pedagogický experiment 
      Pedagogický akční výzkum 
9.3 Specializované metody a postupy užívané v pedagogické psychologii 
      Diagnostické interview 
      Psychologické testy 
      Projektivní psychologické techniky 
      Analýza herní činnosti 
      Projektivní techniky založené na principu hry 
      Výtvarné diagnostické techniky 
      Rozbor produktů arteterapie, ergoterapie, biblioterapie 
      Rozbor psychodramatu, loutkodramatu 
      Analýza průběhu psychoterapeutické skupiny a balintovské skupiny 
      Laboratorní pedagogicko-psychologický experiment 
      Terénní pedagogicko-psychologický experiment 
      Případové studie 
      Longitudinální studie 

Bibliografické poznámky  
Summary  
O autorech  
Seznam pramenů a literatury  
Jmenný rejstřík  
Věcný rejstřík  

Recenze

Publikace je dílem zkušeného kolektivu autorů, kteří se dlouhodobě zabývají otázkami psychologie, pedagogiky i sociologie v oblasti výchovy a vzdělávání. Text svědčí o jejich erudovanosti v oblasti vědecké a poradenské práce i o dlouhodobém zapojení do vlastní výchovně-vzdělávací činnosti a praxe.
Zřetelný je i bohatý literární základ, ze kterého autoři vycházejí. S literaturou domácích i zahraničních autorů pracují kriticky, řadu konceptů tvůrčím způsobem interpretují, u některých přímo poukazují na jejich problematičnost či až nebezpečnost. Jejich předchozí badatelská a pedagogická činnost jim dovoluje výrazně se opírat i o dosavadní vlastní práce.
Práce je logicky strukturována. Dobrou první orientací jsou u každé kapitoly uváděný nástin, klíčová slova a graficky zvýrazněné shrnutí.
Fundovaně zpracované kapitoly jsou věnovány jednotlivým teoretickým i praktickým otázkám, jimiž se zabývá pedagogická psychologie a související psychologické disciplíny, pedagogika, sociologie, ale i lékařské vědy a další vědní obory. V mnoha pasážích se projevuje erudovanost autorů ve filozofii a schopnost promítnout její myšlenky do interpretace sledovaných otázek. Výrazné a užitečné impulzy publikace přijímá ze sociologie, zvláště ze sociologie výchovy a vzdělávání, s níž lze najít v mnohých ohledech „společnou parketu“ i oblast zájmu. Velmi oceňuji též dílčí kapitoly o prosociálním chování a o spiritualitě.
Pro čtenáře systematicky, přehledně a informativně jsou pojaty kapitoly o psychologických otázkách učení, školního vyučování a výchovného působení. Sofistikovaný výklad podávají pasáže o obsahu vzdělávání, výběru a obsahu učiva a hodnocení a klasifikaci ve vyučování. Čtenáře jistě zaujme podkapitola o psychosociálním klimatu ve třídě (zasloužila by si i větší rozsah) nebo přehledná prezentace problémů předpokladů žákova učení a úspěšnosti.
Významným tématem je osobnost učitele a význam autority. Z pohledu sociologa bych viděl tento problém i v širších společenských kontextech. V případě rodiny je akcent položen na socializační funkci. Škoda že tato funkce není více zvážena z pohledu vlivu naplňování dalších rodinných funkcí, to by ale již zřejmě překročilo zaměření práce. Velmi kvalitně jsou zpracovány typy výchovy v rodině.
Velká pozornost je věnována i praktickým problémům činnosti a organizace pedagogicko-psychologické diagnostiky a výchovného poradenství. Práce je završena užitečným informativním popisem a reflexí existujících výzkumných metod a diagnostických postupů.
doc. PhDr. Radomír Havlík, CSc.

Obsáhlá publikace se snaží co možná komplexně a z různých hledisek uchopit význam pedagogické psychologie. Již z celkového členění textu a z volby nosných kapitol je patrné, že autoři mají hluboký celoživotní vhled do dané problematiky. Mnohá z prezentovaných hledisek vykazují přesah do dalších vědních disciplín, například do historie, filozofie či dalších psychologických a pedagogických specializací. Hned v úvodu lze říci, že jsem si jista, že tato publikace bude českou odbornou obcí psychologickou i pedagogickou ceněna a bude žádaná jistě i laiky.
Text je členěn do devíti kapitol, které na sebe vhodně logicky navazují. První kapitola je věnována vymezení předmětu pedagogické psychologie s důrazem na proměny obsahu v čase. Jde o fundovaný historický exkurz s uvedením náležitých souvislostí a s jejich objasněním. Některé pasáže, především ty, které se týkají relativně nedávné historie, lze považovat za poprvé publikované a velmi potřebné především pro mladou generaci studentů.
Druhá kapitola se zaobírá místem pedagogické psychologie v mezioborových vztazích. Akcent na provázanost hledisek různých pedagogických a psychologických oborů či dalších vědních disciplín je více než žádoucí pro pochopení složitosti některých témat, jako jsou například výchova dítěte a jeho vzdělávání, harmonický a zdravý vývoj jeho osobnosti, školní úspěšnost, deprivační činitele a jejich změny v čase, otázky resilience apod.
Třetí kapitola předkládá velmi zajímavý pohled na sociálně-psychologické aspekty pedagogické činnosti. Volba zvolených subtémat svědčí o autorově dlouholeté praxi v dané oblasti a též o jeho myšlenkovém přesahu do celospolečenských souvislostí. Svým textem například odpovídá na aktuální otázku významu školy v době nových informačních zdrojů a velmi kvalitně a přehledně představuje „helusovsko-odehnalovské“ téma procesu socializace, které propojuje s otázkami morálního vývoje. V této části si cením i zmínky o antipedagogickém hnutí.
První tři kapitoly knihy lze považovat za velmi srozumitelný, přehledný a didakticky napsaný studijní materiál. Část týkající se komunikace ve škole a jejích dopadů bude jistě vyhledávaným textem mezi učiteli. Rovněž otázky agresivity ve školách, konfliktů a jejich řešení, změn hodnotových postojů dětí a mládeže budou vzbuzovat pozornost čtenářů. Autoři však nesklouzávají k obecně přehledovému textu, ale snaží se jednotlivá subtémata představit kvalitně a s porozuměním včetně takových podrobností, jako je třeba dvojná vazba, a nepomíjejí i zcela aktuální otázky, dosud málo probádané, jakými je třeba kyberšikana. Nechybí zde ani téma spirituality a význam lidského společenství obecně.
Čtvrtá kapitola je věnována pojmu učení a na ni navazuje pátá kapitola zabývající se tématem vyučování. Domnívám se, že ačkoliv jde o relativně náročný text, především učitelům poskytne prostor k přemýšlení a k vlastnímu myšlenkovému rozvoji, který mohou následně uplatnit ve vyučování. I zde jsou pasáže bezprostředně využitelné v praxi, například podkapitola o hodnocení a klasifikaci ve vyučování nebo pojednání na téma školní úspěšnosti a předpokladů k žákovu učení.
Šestá kapitola zmiňuje problematiku výchovy v rodině, snaží se otevírat velké množství tematických okruhů (raného vývoje a attachmentu, zanedbávání, separace apod.) a věnuje se základním výchovným přístupům.
Tři závěrečné kapitoly se týkají zpřesnění pohledu na pedagogicko-psychologickou diagnostiku žáka, na výchovné poradenství a jeho organizaci a na možnosti a limity výzkumných a diagnostických metod. Lze je považovat za vhodné doplnění širšího vztahového rámce nosných kapitol publikace.
Celkově lze shrnout, že jde o kolektivní práci zkušených autorů, z nichž každý je významným reprezentantem určité oblasti představovaného tématu. Domnívám se, že kniha bude čtená a vyhledávaná, a to především pro komplexnost přístupu k vytčenému tématu, pro novost některých částí (kapitola 2), pro hloubku, přínosnost a srozumitelnost (kapitola 3) i pro to, že je významným podnětem pro vlastní přemýšlení čtenářů a pro zkvalitňování jejich práce na poli odborném, výzkumném i aplikačním.
prof. PhDr. Lenka Šulová, CSc.











   










 

O Autorovi

Jedlička Richard

Doc. PhDr. Richard Jedlička, Ph.D., pracoval patnáct let ve zdravotnictví. Prošel výcvikem v individuální psychoterapii u primáře J. Rubeše, skupinovým psychoterapeutickým výcvikem v systému SUR, intenzivním balintovským výcvikem u doc. J. Skály 
a prof. J. Vymětala, supervizní skupinou M. Rhodeové ze SRN a psychoanalýzou u V. Fischelové. Roku 1990 titulem PhDr. zakončil studium oboru pedagogika – péče o nemocné na Filozofické fakultě a na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1991–2000 byl činný ve veřejné správě a ve školství (místostarosta, ředitel školského úřadu). Spolupracoval na výzkumech drogových závislostí, vůle a sebekontroly v laboratoři Psychologického ústavu FF UK a na výzkumu učitelské profese v Pedagogické laboratoři. Následně pracoval jako metodolog v Centru pro evaluaci výsledků ve vzdělávání a koncepční pracovník MŠMT. Od poloviny devadesátých let vyučoval na katedře pedagogiky FF UK, v Ústavu pro lékařskou etiku a ošetřovatelství na 3. LF UK a v Ústavu teorie a praxe ošetřovatelství na 1. LF UK v Praze. Průběžně působil i jako lektor a výcvikový trenér v kurzech pro zdravotnické, sociální a pedagogické pracovníky. Roku 2002 na katedře pedagogiky FF UK obhájil disertační práci Poruchy dospívání, životní krize a psychologická první pomoc. Habilitoval roku 2005 v oboru pedagogická psychologie na Pedagogické fakultě UK v Praze prací Vývoj dítěte a jeho poruchy z hlediska hlubinné psychologie. Od roku 2007 působí na katedře pedagogiky a psychologie FP Technické univerzity v Liberci. Je odborným garantem studia psychologie a členem vědecké rady FP TUL, členem oborové rady pedagogiky na FF UK a místopředsedou akreditační komise MŠMT 
pro další vzdělávání pedagogických pracovníků.
Odborně se zaměřuje na vývojovou a pedagogickou psychologii, krizovou intervenci, prevenci sociálně patologických jevů, psychoanalytickou pedagogiku, výchovnou teorii a praxi. K jeho publikacím patří Aktuální problémy výchovy (s J. Koťou, 1998), Psychologická první pomoc v práci výchovného poradce (2000), Psychosociální vývoj dítěte a jeho poruchy z hlediska hlubinné psychologie (2001), Děti a mládež v obtížných životních situacích (s J. Koťou, P. Klímou, J. Němcem a J. Pilařem, 2004), Výchovné problémy s žáky z pohledu hlubinné psychologie (2011) nebo Psychický vývoj dítěte a výchova (2017). Je rovněž editorem a spoluautorem monografií Teorie výchovy – tradice, současnost, perspektivy (2014) a Poruchy socializace u dětí a dospívajících (2015).

Koťa Jaroslav

Doc. PhDr. Jaroslav Koťa ukončil v roce 1976 studia filozofie a psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Pracoval nejprve v kabinetu pro modernizaci výuky při katedře lingvistiky a fonetiky FF UK, poté přešel na katedru pedagogiky, kde byl výzkumně činný v pedagogické laboratoři. Roku 1979 získal na katedře filozofie titul PhDr. Před listopadem 1989 učil na katedře pedagogiky FF UK obecnou psychologii, sociální psychologii a základy pedagogiky. Prošel psychosociálním tréninkem v balintovských skupinách v programu SUR. V polovině devadesátých let se účastnil mezinárodního výzkumu profesora McClellanda „Professions in Modern East Central Europe“. V letech 1995–1999 byl ředitelem Pedagogické laboratoře při Školském úřadu Praha 1. Vedl výzkumy týkající se změn učitelské profese, autority učitele a modernizace výuky. Účastnil se postgraduálního vzdělávání výchovných poradců a vedoucích pedagogických pracovníků. Habilitoval roku 1997 na FF UK v Praze v oboru pedagogika prací Poslání učitele (diskurs o profesionalizaci učitelů). Od února 2000 do ledna 2003 byl proděkanem FF UK pro doktorské studium, celoživotní vzdělávání a akreditace a členem vědecké rady FF UK. Dlouhodobě působil jako prezident Czechdidac – společnosti sdružující tvůrce, výrobce a prodejce učebních pomůcek. Na Pražské psychoterapeutické 
fakultě a na Pražské vysoké škole psychosociálních studií přednášel témata na pomezí filozofie, sociologie a psychologie. Na PVŠPS působí jako člen vědecké rady a prorektor pro studium. Je odborným garantem studia pedagogiky na FF UK a předsedou oborové rady pedagogiky, členem oborové rady pedagogiky na FF MU v Brně, oborové rady ošetřovatelství na katedře ošetřovatelství Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, vědecké rady Institutu vzdělávání a poradenství České zemědělské univerzity a vědecké rady Univerzity J. A. Komenského Praha. Publikoval řadu článků z oblasti filozofie výchovy, sociologie výchovy a prevence sociálně patologických jevů. Mezi jeho knižní texty patří Aktuální problémy výchovy (s R. Jedličkou, 1998), Děti a mládež v obtížných životních situacích (s R. Jedličkou, P. Klímou, J. Němcem a J. Pilařem, 2004). Jako editor a spoluautor se podílel na vzniku publikace Dobro, zlo a řeč v psychoterapii (2009), učebnice Sociologie výchovy a školy (s R. Havlíkem, 2011), přispěl texty do monografie Teorie výchovy – tradice, současnost, perspektivy (ed. R. Jedlička, 2014), Poruchy socializace u dětí a dospívajících (ed. R. Jedlička, 2015) nebo sborníku Učit se být učitelem (ed. M. Strouhal, 2016).

Slavík Jan

Doc. PaedDr. Jan Slavík, CSc., v roce 1979 ukončil studia učitelství ruského jazyka a výtvarné výchovy pro druhý stupeň základní školy na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Do roku 1989 pracoval jako učitel v ZDŠ. V roce 1988 obhájil na PedF UK v Praze kandidátskou disertační práci Analýza estetického hodnocení ve výtvarné výchově. V letech 1989–2000 současně s výukou didaktiky na vysoké škole učil i výtvarnou výchovu na několika základních a středních školách. Roku 1996 habilitoval na PedF UK v Praze v oboru teorie výtvarné výchovy prací Od výrazu k dialogu ve výchově. Artefiletika. Nyní učí na katedře výtvarné kultury a katedře pedagogiky na Pedagogické fakultě Západočeské univerzity v Plzni. Je aktivně za pojen do řešení několika výzkumných projektů. Je zakládajícím členem Asociace výtvarných pedagogů a České arteterapeutické asociace. Působil jako člen vědecké rady Univerzity Karlovy v Praze. V současnosti je členem vědecké rady Západočeské univerzity a vědeckých rad pedagogických fakult v Praze, Brně a Plzni. Specializuje se na transdisciplinárně pojatou didaktiku a umělecké obory ve všeobecném vzdělávání. Publikoval více než 120 odborných statí a výzkumných sdělení v našich i zahraničních časopisech nebo sbornících. Mezi jeho nejvýznamnější publikace patří Od výrazu k dialogu ve výchově (1997), Hodnocení v současné škole (1999), Umění zážitku, zážitek umění (s P. Wawroszem, 2001, 2004), učebnice Dívej se, tvoř a povídej! (s V. Slavíkovou a S. Eliášovou, 2007), sborník Umění ve službě výchově, prevenci, expresivní terapii (editor spolu s M. Komzákovou, 2009), Tvorba jako způsob poznávání (s V. Chrzem, S. Štechem a kol., 2013), Teorie výchovy – tradice, současnost, perspektivy (ed. R. Jedlička, 2014), Poruchy socializace u dětí a dospívajících (ed. R. Jedlička, 2015) a Transdisciplinární didaktika (s T. Janíkem, P. Najvarem a P. Knechtem, 2017).

Proč nakupovat u nás?
99 %
titulů skladem
Ukázky
u většiny knih
Doprava nad
800 Kč zdarma
Objednávka
nad 800 Kč ZDARMA ZDARMA ZDARMA
do 800 Kč 49 Kč 69 Kč 84 Kč
Dobírka + 15 Kč + 15 Kč + 15 Kč


Ceny jsou uvedené včetně balného a DPH

Osobní odběr je ZDARMA

Hodnocení čtenářů

Knihu ještě nikdo nehodnotil. Přihlašte se do svého účtu a buďte první!

Zobrazit všechny recenze Přihlásit

Čtenáři, kteří si koupili tuto knihu, si dále koupili

Tištěná 339 
E-kniha 288 
Tištěná 349 
E-kniha 297 
Tištěná 799  -20 %
E-kniha 679  -20 %
Tištěná 399 
E-kniha 339 
Tištěná 229 
E-kniha 156  -20 %
Tištěná 329 
E-kniha 280 

Novinky a akční nabídky knih

Vyberte témata, která vás zajímají:



















Tento souhlas se zpracováním Vašich osobních údajů dáváte společnosti Grada Publishing, a.s. pro účely zasílání obchodních sdělení (marketingových nabídek) a jiných marketingových aktivit vůči Vaší osobě. Tento Váš souhlas můžete kdykoliv odvolat a obchodní sdělení Vám pak nebudou dále zasílána. Podrobnější informace o zpracování Vašich osobních údajů naleznete zde.
Pole zanechte prosím prázdné

Přihlásit

Přihlásit přes sociální sítě:

Registrace

 




Síla hesla:
 

 

Fakturační adresa

Tento souhlas se zpracováním Vašich osobních údajů dáváte společnosti Grada Publishing, a.s. pro účely zasílání obchodních sdělení (marketingových nabídek) a jiných marketingových aktivit vůči Vaší osobě. Tento Váš souhlas můžete kdykoliv odvolat a obchodní sdělení Vám pak nebudou dále zasílána. Podrobnější informace o zpracování Vašich osobních údajů naleznete zde.